Fejsbuk přehled
Ondřej Hejma
Pražský muzikant a novinář podává vyjímečný autobiografický pohled na tuto zemi v posledních čtyřiceti letech. Vzpomínky na Václava Havla i Josefa Škvoreckého se mísí s pátráním v komunistických archivech i svědectvím z dob revoluce a budování kapitalismu, aby se nakonec spojily v ryze osobní příběh vrcholící v New Yorku na podzim roku 2011.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Fejsbuk. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (16)
Autor je mi jako člověk velmi sympatický, ale jako spisovatel dosti nudný a tato jeho kniha v české literatuře jaksi nadbytečná...
Ondřeje Hejmu mám rád jako hudebníka. Kniha obsahuje přehršle informací o době dávno i nedávno minulé, politické komentáře, autorovy názory na všelijaké lidi, vzpomínky na hipísácké mládí. Ale všechno je tak nějak neutříděné a je toho moc, jako by autor nevěděl, jestli psát citovou výpověď o sobě a lidech blízkých nebo komentář o politické situaci. Chtělo by to velmi ostré nůžky, a i tak si myslím, že u autora platí krásné české: Ševče, drž se svého kopyta!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Fejsbuk v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 78x |
ve Čtenářské výzvě | 7x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 38x |
v Chystám se číst | 15x |
v Chci si koupit | 4x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
láska Československo vzpomínky socialismus Státní bezpečnost (StB) hudebníci, muzikanti undergroundAutorovy další knížky
2012 | Fejsbuk |
1978 | Autostopem do Nepálu |
2013 | Americký blues |
2017 | Srdce zlomený |
2008 | Psí knížka: Žlutý pes v obrazech! |
Tato kniha není pro mě. Nejsem generace, která se při zmínce o 60. letech zahledí kamsi do neznáma a na mysli jí vytanou vzpomínky na hodiny ruštiny, desky Beatles a nahořklou chuť piva z hospod, kde po čtyřech kouscích začínal být odborníkem na politiku Československa každý druhý přítomný, neb je známou pravdou, že dobře vychlazená dvanáctka s utopencem zaručeně otevírají třetí, vševidoucí, oko.
Těžko se tedy vyjadřovat o pocitech lidí, kteří tuto dobu zažili a rozumět jejich myšlenkám. O to složitější, že uvažování těchto lidí se muselo výrazným způsobem měnit po roce 1989. A do třetice všech "složitostí" Ondřej Hejma není zrovna typickým zástupcem "lidu", tudíž jeho specifické názory a postoje jsou, inu, specifické.
Knihu tedy beru jako sondu do autorova světa. Nic víc, nic méně.