Fenomén fikce - Příspěvek k fenomenologii literatury přehled
Tomáš Koblížek
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/148677/fenomen-fikce-prispevek-k-fenomenologii-literatury-148677.jpg
5
4
4
Monografie se na pozadí otázky fikčnosti literárního díla pokouší představit fenomenologickou perspektivu na literaturu. Kniha je rozdělena do tří částí. První část představuje fenomenologický výklad poetiky V. Šklovského a J. Mukařovského a stanovuje základní směr fenomenologického přístupu k literatuře. Druhá část má formu kritického dialogu (polemika se dotýká především tzv. teorie fikčních světů: L. Doležel, R. Ronenová), na jehož základě autor rozpracovává klíčová témata charakteristická pro současné myšlení o literatuře (psaní, interpretace, reprezentace, "svět literárního díla" ad.). Poslední část pak zúročuje předešlé výklady a v návaznosti na fenomenologii Jana Patočky podává výklad fenoménu fikce a fenoménu literatury.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Fenomén fikce - Příspěvek k fenomenologii literatury. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Fenomén fikce - Příspěvek k fenomenologii literatury v seznamech
| v Přečtených | 6x |
| v Knihotéce | 4x |
| v Chystám se číst | 4x |
| v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
o literatuřeAutorovy další knížky
| 2010 |  Fenomén fikce - Příspěvek k fenomenologii literatury |
| 2013 | Nová poetika - Kapitola z francouzského myšlení o literatuře |
| 2015 |  Interpretační sémantika. Úvod do textové teorie Françoise Rastiera |
| 2018 | Hegel ve Francii: Francouzská recepce Hegelovy filosofie času |
| 2021 | Lessons from Kafka: Philosophical Readings of Franz Kafka’s Works |
Velmi cenná a dobrá studie. V mnohém se blíží pražské strukturalistické škole, vychází z umělecké (básnické) promluvy chápané jako fenomén, v návaznosti na teze Šklovského jako fenomén aktualizační, ozvlášťnující, těžký, oproti běžné promluvě, která je automatizovaná a lehká.
V druhé kapitole se autor zabývá kritikou literárních teorií postavených na logických teoriích možných světů (teorie fikčních světů - u nás je zastupuje především Doležal). Vytyčuje dvě roviny čtení, vertikální, zaměřenou na vztah prostředkující předmětné reprezentace díla, kde je za základ brán svět viděný jako agregát předmětů, událostí a postav a čtení vertikální, kdy se nám otevírá celkový výraz díla v estetickém postoji.
Tento celkový výraz pak autor pojmenovává jako mizení předmětného a vyjevování se nepředmětného základu skutečnosti (v návaznosti na filosofii Heideggera a Patočky), jako vplývání předmětné komponenty zkušenosti do komponenty objektivně nevykazatelné. Nazývá takové dění fikčnosti (fikce je zde pojímána jako dynamický proces určitého stávání se) jako mizení předmětu, jako stávání se ne-předmětem.
Vývody a závěr jsou velmi blízké pojetí Pražské strukturalistické školy, která také postuluje dílo v estetickém postoji jako vztažené k celku světa, jako autonomní znak, který nějakým způsobem reprezentuje celek zkušenosti.