Filosofické zkoumání svobody přehled
Friedrich Wilhelm Joseph Schelling
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/55138/filosoficke-zkoumani-svobody-55138.jpg
4
6
6
Výbor ze spisů německého myslitele Schellinga z let 1809–1834, které jsou svým způsobem předehrou k filosofii 20. století, i když jsou psány jazykem klasické německé filosofie. Výbor ze Schellingových spisů z let 1809–1834 představuje jak texty, v nichž tento významný německý myslitel přehodnocuje základy německé klasické filosofie včetně svého vlastního pojetí identity myšlení a bytí, tak i ty, které naznačují cestu k jeho pozdnímu myšlení, zasvěcenému pozitivní filosofii. Oba typy patří v celku jeho díla k nejzajímavějším právě proto, že se v nich uskutečňuje přechod od klasické filosofie vědomí k pohegelovskému myšlení, v němž F. W. J. Schelling zaujímá zcela specifické postavení právě důrazem na meze čistě reflexivní filosofie. Nakladatelská anotace.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Filosofické zkoumání svobody. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Filosofické zkoumání svobody v seznamech
| v Přečtených | 13x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 12x |
| v Chystám se číst | 9x |
| v Chci si koupit | 2x |
Autorovy další knížky
| 1993 |  Myšlení o divadle I a II |
| 1992 | Filosofická zkoumání bytnosti lidské svobody a s tím souvisejících předmětů |
| 1990 | Výbor z díla. Rané spisy |
| 2002 | Věky světa |
| 2007 | Filozofia umenia |
Schelling v tomto pozoruhodnom diele nadviazal na vlastný koncept filozofie identity, no zároveň od neho odbočil a vydal sa ďalej inou cestou. Oproti Fichteho radikálnej autonómii subjektu zdôrazňuje, v nadväznosti na Spinozu, jednotu, neoddeliteľnosť Boha, človeka a prírody (nie však v zmysle totožnosti, ale zvláštnej spojitosti). Na rozdiel od Spinozu má na mysli osobného Boha, ktorý stvoril prírodu ako živý celok. Tým, že zároveň zastáva slobodnú vôľu človeka, je zase bližší Fichtemu. Avšak z takýchto východísk mu plynú znepokojivé otázky: „Ako je možné zlo?“ a „Ako ospravedlniť Boha za zlo, keď všetko musí závisieť od jeho sebazjavovania?“ Schelling chce preto pri Bohu nájsť nejaký zárodok možnosti zla a zosúladiť tak nevyhnutnosť a slobodu. Takto by vysvetlil odkiaľ sa berie sloboda ako možnosť a schopnosť dobra i zla a zároveň zachránil jednak vzájomnú spojitosť vôle Boha a vôle človeka, bez toho, že by poprel samostatnosť ich osobností.
Podľa Schellinga je problém slobody morálnou otázkou. Sloboda je možnosťou a schopnosťou dobra a zla. Autor hovorí, že človek bol stvorený ako slobodný. Človek je činom, od počiatku svojou vôľou. Človek sa však nestáva mravnou bytosťou, no zo svojej povahy je ňou už od počiatku. Jeho konanie je nevyhnutne morálne. To či bude dobré alebo zlé je výsledkom toho, akého ducha v sebe nesie. Ak zvíťazí svojvôľa, prevládne zlo, teda odtrhne sa od Boha. Ak nezostane len pre seba, ale nechá sa presvetliť láskou, bude konať dobro.
Schellingove úvahy nad podstatou ľudskej slobody a problémom zla ma oslovili, no už nie jeho „mystériovanie“ a miestami prílišné špekulovanie o večnom božskom prazáklade a prvotných princípoch sveta (vplyv teosofie Jakoba Böhma). Keďže východiská jeho filosofie zostávajú problematické a otázka slobody zostáva v škálach nevyhnutnosť vs. slobodná vôľa, dobro vs. zlo, dojem z jeho diela je zároveň rozpačitý. A Božia dobrota je vďaka ich tézam spochybnená. Prečo by však Boh musel závisieť od sveta? A bol by potom Bohom?
+Pri ťažšie zrozumiteľnej pasáži mi pomohlo nazerať do lepšieho českého prekladu (v staršom z r.1992 sú aj komentáre-štúdie k Schellingovej filozofii); slovenský preklad má však viac ozrejmujúcich poznámok pod čiarou.