Flavedo přehled
Vasilios Chaleplis
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515652/bmid_flavedo-k1b-515652.png
4
10
10
Vasilios Chaleplis se ve svém básnickém debutu dostává na samou hranici světů — těch intimních, které si neseme v sobě, a těch natolik vzdálených, že je navštěvujeme jen v našich nejdivočejších představách. Básnický subjekt se těmito dálkami nechává unášet, aby se vzápětí vracel zpátky přes pahorky vlastní paměti a toulal se jako flanér krajinou svého dětství i ulicemi přítomnosti. Jednou verše s nadhledem přiznávají životu jeho paradoxní a tragikomickou podobu, jindy zase až v nebezpečném přiblížení ukazují jeho surovou krutost, ale i něhu. Zároveň v nich však zůstává touha zachovat tajemství, jež jsou pro naše putování podstatnější, než se domníváme.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Flavedo. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Flavedo v seznamech
| v Přečtených | 12x |
| v Knihotéce | 3x |
| v Chystám se číst | 2x |
| v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
| 2022 |  111 míst v Ostravě, která musíte vidět |
| 2023 | Flavedo |
| 2018 |  Harakiri: Literární sborník |
Vasiliose Chaleplise jsem coby čtenář znal jen jako spoluautora skvělého bedekru po Ostravě (111 míst), dost mě tedy překvapilo, že je to i kvalitní a vyzrálý básník. O sbírce Flavedo jsem se dozvěděl díky nominaci na Cenu Jiřího Ortena a myslím, že volba porotců byla dobrá. Třebaže nevnímám všechny její polohy a básnická řešení za ideální a šťastné, vnímám ji jako suverénní, hotové tvůrčí gesto, nikoli jako nejisté, začátečnické ohledávání (je to autorův debut a není zřejmé, zda jde o texty nové či deset let staré anebo nějaký mix).
Za nejpůsobivější pokládám v Chaleplisově sbírce básně, které se nějak vztahují k vrstvám paměti. Snad s tím měl nějak souviset její titul, koncepce a zčásti i motivika a ilustrace, pracující s vrstvami slupky citrusových plodů. Dedikace koneckonců míří k básníkově babičce Jarmile a zdaleka nejlepším textem je podle mého nejdelší báseň s názvem lhota. K vrcholům knihy řadím i další texty, jež nějak tematizují vzpomínku či percepci času: klimkovice, babylon, kóan I a II. Chaleplis ovšem dokáže, což s tím v zásadě souvisí, ostře a zřetelně vnímat i prostor, situaci – viz cyklus moravskoslezský kraj, čekárna a zejména silná báseň válka, která mi (a tím netvrdím, že to byl reálný autorův inspirační zdroj) takřka živoucně přivádí na mysl vzpomínku na první měsíce války na Ukrajině, křehké, osudem zkoušené uprchlice odtamtud a naši hodně časnou lhostejnost až nevraživost:
válka
den barevný jak rozstřílení plameňáci
se šrapnely mladého hrášku
z modrých očí se ti valí
mochyně slz
jsi slabá jako elfka
vlny v našich šálcích
se přehupují přes okraje
za kterými se zbytečně umírá
holter slunce zaznamenává nepatrnou odchylku
v rytmu naší planety
Za méně šťastné pokládám básně, v nichž autor snad až příliš slovíčkaří, tj. dává najevo, jaká všemožná slova a výrazy zná či dohledal. A nejedná se mi o to, že jsem hned nedovedl rozšifrovat výrazy jako entangled, pantone 144 či drvodělka, ale spíš o jejich funkčnost v některých textech, které snad až příliš stojí právě na takových slovech, ne nutně neznámých, ale vždy řídkých, nějak ojedinělých, a tudíž poutajících pozornost. Působivější bylo, kdyby i z nich probleskla koherentnější a jaksi trefnější, výstižnější vzpomínka, situace, postřeh či dojem. Takto se vidění až příliš skrývá za slovy. Vždyť báseň nemá vznikat šifrováním, nýbrž dešifrací reality. Celkově jde ovšem – opakuji – o velice solidní sbírku, k níž se rád někdy vrátím.