Fotbalový bůh Messi přehled

Příběh o chlapci, který přilétl do Evropy, a opanoval fotbal. Věřící fotbalisté vbíhají na trávník a na prsou vykreslí rukou pověstný křížek. Jako by říkali: ‚Bože, prosím, ochraňuj mě a přej mi štěstí. Lionel by takový obrázek malovat nemusel, protože fotbalový bůh, ač není, tak v jeho případě snad někde existuje a zázračného chlapce stráží snad od kolébky, aby ho zároveň obdařil geny umělce. Ano, tam někde v argentinském Rosariu se před šestadvaceti lety narodil fotbalový Einstein. Jak Albert automaticky řešil matematické a fyzikální záhady a objevoval neobjevitelné, tak Leo strojově probíhá obranami soupeřů a střílí branky, povětšinou, učebnicové, úžasné. Vše vyhlíží jednoduše a samozřejmě, jako když vás paměť vrací k nejúžasnějším okamžikům fotbalové historie, a najednou zjišťujete, že tato historie by byla ochuzena právě o Messiho, anebo spustíte brankostroje na playstationu. Pomoc a ochranu Boha jako by nepotřeboval, Bůh žije a hraje v něm samotném a on to moc dobře ví, a i proto po každém gólu vystřelí své ruce k nebi. Ano, zdraví svého fotbalového boha a děkuje mu, že může být jeho věrným služebníkem, a zároveň vysílá poděkování dvěma obyčejným a zároveň výjimečným ženám. Matce, a především babičce. Obě nesou pro Lea vzácné jméno Célia. „Posílám vzkaz mojí babičce, která mě k fotbalu přivedla, ale už se nemůže dívat, kam jsem se díky němu dostal. Maminka, vynikající kuchařka, o své matce, tedy oné skvělé babičce, mimochodem umné cukrářce, prozradí: „Trvala na tom, aby Leovi dovolili hrát, když ještě neměl věk, byl nejmladší a nejmenší. ‚Přihrajte Lionelovi, tomu malému chlapci, protože on umí střílet góly,‘ vykřikovala vždycky. A byla to ona, kdo nás přesvědčil, abychom mu koupili kopačky.“ Cesta, jakou Leo, odmalička a dodnes v podstatě skromný kluk, k velké slávě ušel, se podobá příběhu z fantastického filmu. Jejím základem bylo, že od svých čtyř let miloval balon. Drobounký chlapec, také mu nejdříve říkali „drobek“, se učí průměrně, nemá rád matematiku ani jazyky, ale vyniká v tělocviku a výtvarné výchově. Jestliže je se štětcem kreativní, tak s balonem je přímo famózní. V jedenácti balon ovládá jako nějaký míčový kouzelník, ve škole s ním všichni chtějí hrát, protože střílí nejvíc gólů! Jenže? Jak fotbalová nebesa nadělí Leovi talent, tak mu v předpubertálním věku ubírají na výšce. Jednoduše se mu nedostává růstového hormonu a ve dvanácti třinácti zůstává sotva na sto třiceti centimetrech! Trpasličí chlapec, navíc často nemocný, byť se jeví jako génius, přece nikdy nedoroste do velkého fotbalu! Fyzicky hru prostě nezvládne. Trenéři mají strach Lea vůbec postavit, tady hrozí, že ho mnohem urostlejší protihráči zadupou do země, říkají si v duchu. Kdo si tohle vezme na triko? Nejdříve tradiční klub z Rosaria Atlético Newell´s Old Boys. Když Lionel oblékne jeho červenočerné barvy, má sedm let, ovšem tehdy ještě nikdo o jeho budoucích strastech netuší. Válí jako fotbalový bůžek, takže se nad jeho chatrným růstem pomalu nikdo nezamýšlí. První otazníky přicházejí a jejich rébus nastává po Leových desátých narozeninách. Resumé vyhlíží jednoznačně. Pokud se chce jedinečný talent prosadit, musí podstoupit náročnou hormonální léčbu. Kdo ji ale zaplatí, když rodiče, pomalu zoufalí Célie a Jorge, prostředky nemají? Po složitých peripetiích přelétne třináctiletý Lionel Messi deset tisíc kilometrů na evropský jih a ocitne se v akademii Barcelony. Slavný velkoklub, modročervení „blaugranas“, i jeho výjimečná líheň La Masia v roce 2000 zatím spíše pouze tuší, že získávají unikátní talent, ale že se stávají vlastníky nejcennějšího fotbalového diamantu současnosti, poznávají až o pár let později. Leo zatím pod dohledem nejlepších odborníků vyroste k 169 centimetrům. V osmnácti oblékne dres prvního týmu Barcy a současně přivede Argentinu k titulu mistrů světa dvacetiletých a v roce 2009 ve svých dvaadvaceti poprvé získá po Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety. Vystřídá na trůnu Cristiana Ronalda. Nejcennější individuální trofej zvedne jako první fotbalista historie nad hlavu hned čtyřikrát! Co na tom, že Ronaldo vstřelí v sezoně 60 branek, když Messi jich zapíše 73, a překoná i legendu Gerda Mülera. Leo se v jediném ročníku Champions League raduje čtrnáctkrát, aby ho pak Cristiano překonal hned sedmnácti zásahy. Jen uvažme, že Messi nastřílel za posledních šest let na 350 gólů, Cristiano je někde na třech stovkách. Copak je to vůbec možné? Právě Lionel by se mohl pyšnit celou řadou fantastických střeleckých rekordů, chlapec z Rosaria však jen skromně řekne: „Lámání rekordů je výsledkem několika věcí: ve fotbale se to však stane, když vám k tomu pomůže tým. Myslím si, že se pořád učím nové věci, a určitě tady bude vždycky něco, co se dá zlepšit.“ Lionela a samozřejmě Cristiana dobře zná Iker Casillas. Mistr světa, Evropy a vítěz Ligy mistrů o obou řekne výmluvné: „Ti dva jsou z jiné planety. Přemohli to, co bylo, a předběhli to, co bude.“ Pokud se ohlédneme do historie, celkovou fotbalovou kvalitou jsou s nimi souměřitelní snad jen Pelé a Maradona. A Diego, mistr světa z roku 1986 už tehdy o osmnáctiletém Lionelovi bez obav prohlásí: „Viděl jsem hráče, který převezme mou úlohu v argentinském fotbale. Jeho jméno je Messi a je mým nástupcem. On mě jednou nahradí a bude nejlepší na světě." Lionel dnes vyhrál totiž vše až na jediné a pro něj opravdu nejcennější. „Chtěl bych se stát s Argentinou mistrem světa.“ A tak se vydáváme s velkým hrdinou na neuvěřitelnou cestu vydlážděnou výsostným uměním, jakýmisi fotbalovými brilanty.... celý text