Frankenstein z Bagdádu přehled
Ahmad Saadáwí
Po americké invazi a svržení Saddáma Husajna se Irák ponořil do hlubin chaosu. Bagdád je v ohni a na ulicích plných sutin sbírá místní opilec a pábitel Hádí kusy těl roztrhaných výbuchy a skládá je dohromady, aby vytvořil jedno kompletní tělo. Každý má přeci právo na to být náležitě pohřben. Jenže poskládaná mrtvola po jedné bouřlivé noci zmizí a přes město se přežene vlna záhadných vražd. Začnou se šířit zprávy o děsuplném nesmrtelném zločinci. Hádí si brzy uvědomí, že za tím je jeho výtvor: monstrum, které potřebuje lidské maso, aby přežilo, nejdřív těch, kteří stojí za jeho vlastní smrtí, a pak všech ostatních, kteří se na někom provinili. Ale dá se uprostřed válečné vřavy vůbec najít někdo úplně nevinný? Saadáwího inteligentní, satirická variace na klasický román Mary Shellyové, v níž se mísí nadpřirozeno s obrazy tvrdé reality, se dočkala mezinárodního ohlasu, mimo jiné získala cenu IPAF a probojovala se do užšího výběru na Bookerovu cenu. Není totiž jen unikátním obrazem života v zemi zmítané válkou, klade univerzální otázky o vině, trestu a spravedlnosti, na které hledají odpovědi lidé na celém světě.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , AkropolisOriginální název:
فرانكشتاين في بغداد, 2013
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Frankenstein z Bagdádu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Skvělé čtení. Něco mezi Pohádkami tisíce a jedné noci (co pohádkami nikdy nebyly), magickým realismem Garcíi Márqueze, Frankensteinem Mary Shelleyové, Meyrinkovým Golemem a nejtvrdšími reportážemi z jakékoli novodobé války. Pro mne nejsilnější příběhy čekání (Eliševa alias Umm Daniel, ale i Jaktomumamřikat a Mahmúd) a konkrétní odkazy na to, z čeho se skládá a složí tvář, již denně vídáme v zrcadle.
Frankenstein mě zklamal – asi je chyba ve mně, když čtu ty dosavadní pochvalné komentáře.
Magický realismus z Iráku zničeného občanskou válkou mě jaksi neoslovil. Paradoxně mnohem víc než samotný příběh mě zaujaly popisy města samotného, tamních čtvrtí a domů, ulic, náboženských zvyklostí. Překvapilo mě, kolik institucí v rozvrácené zemi/městě i nadále fungovalo; přiznám se, že mi bylo zatěžko tomu uvěřit.
Postavy se mi obtížně rozlišovaly, jakkoli oceňuju jejich charakteristiku. Umm Daniel byla tvrdohlavá matka, která umanutě čekala na návrat syna, budiž. Ale hned mě napadlo: čekala by se stejnou výdrží i na dceru? Vím, že v Iráku, na rozdíl od Izraele, ženy v armádě nebojují, takže by muselo jít o jinou nežli válečnou situaci, ale přesto o tom pochybuju. Prostě už při četbě jsem hledala mouchy, přiznávám, a nesedět zrovna ve vlaku, určitě bych knihu odložila.
Takže já jsem se s touhle knihou nepotkala. Navíc mi vadily občasné gramatické chyby (s.17, 75, 83) – shoda podmětu s přísudkem, přivlastňovací zájmeno apod. Jistě, v tom je autor nevinně, ale pro mě je to další rušivý moment a potvrzení mého nepřijetí. Zkusím knihu nabídnout čtenářkám, s nimiž obvykle souzním, a jsem zvědavá na jejich názor.
Související novinky (2)
Most sebevrahů, Jelení vršek a další knižní novinky (47. týden)
20.11.2022
Knižní novinky (15. týden)
05.04.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Frankenstein z Bagdádu v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 37x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 5x |
v Knihotéce | 43x |
v Chystám se číst | 53x |
v Chci si koupit | 12x |
v dalších seznamech | 1x |
(SPOILER) Zaujala mě anotace a zdejší komentáře. Jinak obálka je ukázkově nudná a nepřitažlivá, barvitý a osobitý příběh si takovou opravdu nezasloužil.
Autor rozehrává spoustu dílčích příběhů, které se všechny dotýkají jednoho ústředního o umělém člověku sestaveném z těl roztrhaných při různých atentátech. Mimochodem historka, jak autor na podobný nápad přišel, je asi nejděsivější z celé knihy, přečtení doslovu překladatelky je nezbytně nutné.
Poklona paní Jeníkové nejen za doslov, ale především za překlad.
Celá stavba románu evokuje barvité příběhy Tisíce a jedné noci. Bohužel ovšem přesně totéž významně snižuje čtivost, ačkoli je jinak text velmi plynulý, příjemný a vtipný. Jenže ještě v půlce jsem si nebyla jistá, o co vlastně jde. Vina a trest? Možná, ale především se pořád mluvilo o pomstě, a to mi už tak moc nesedí. V té souvislosti, ač na křesťanství pořád hudrám, jsem zdejšímu kulturnímu prostředí vděčná za to, že klade větší důraz na odpuštění a tím osvobození od zátěže minulosti, než setrvalé oko za oko.
A nejspíš přesně tohle měla kniha způsobit, zamyšlení nad odlišností, ale hlavně příbuzností našich světů. Že máme od obyvatel Bagdádu možná jiné kulturní zázemí, ale stejné touhy, radosti i obavy.
Zobrazených příběhů bylo hodně, postav ještě víc, ale překvapivě se mi nepletly. Jmenný rejstřík v úvodu jsem nepoužívala, jednotlivé charaktery se vyprofilovaly poměrně ostře. Dlouho jsem sympatizovala s novinářem Mahmúdem, důvěřivým, pilným mladíčkem, jehož jediným proviněním byla touha profesionálně uspět, kterou nevnímám negativně. Vetešníka Hádího jsem nedokázala odsuzovat a mrzí mě, jak skončil. Dokonce i Jaktomumámřikat měl svým způsobem morální pravdu, než si samozřejmě začal doplňovat chybějící kusy těla dost svérázně.
Nemůžu vynechat spoustu zábavných metafor, jako třeba hotel Arabství, který má za sebou skvělou minulost, momentálně se však rozpadá a po kratinkém záblesku naděje na lepší časy upadá v naprosté zapomnění.
Zvláštní, barvité, vtipné, hluboké, objevné. Přesto to na pět hvězd není, a to kvůli závěru. Všechny příběhové linie, a že jich bylo požehnaně, se vytratily tak nějak do ztracena, ani jedna nedospěla k nějaké kdovíjaké katarzi. Ano, postavy se určitě vyvinuly a posunuly, ale samotný příběh zůstal na půl cesty včetně osudu jakoby hlavní postavy, samotného Jaktomumámřikat.
Každopádně vřele doporučuju, i kdyby jenom pro uvědomění si toho, jak se máme skvěle, když nežijeme v současném Bagdádu