Fukušima I poté přehled

15.11.2019

Pokud je kniha určena širšímu publiku (laikům), tak s hloubkou výkladu můžete být spokojeni, ale šíře výkladu v této knize je zbytečně velká – informace se často opakují, zvláště u dekontaminačních prací. Chápu knihu jako vítaný příspěvek k podpoře jaderné energetiky, ale na druhou stranu mi připadalo, že autor už moc "tlačí na pilu" neustálými komentáři ke statistikám. Závěrem bych jen dodal, mou zkušenost s lidmi bydlícími v blízkosti JE: Oni se nebojí obětí, ví, že v případě evakuace bude dost času, takže statistika obětí může být klidně nula, ale problém je návrat. Žijete s tím, že je tu možnost, že toto vše jednou možná budete muset opustit, (dům, zahradu, stromy, místo, kde jste prožili dětství, práci ...) a s tím by se mělo pracovat.

09.12.2018

Podrobný popis havárie a toho, co po ní následovalo. Někdy až příliš podrobný, často ale velmi zajímavý (už po čtyřiceti stránkách jsem všechny kolem štvala citováním zajímavých úryvků). Dále se zde dočtete např. o principech různých typů jaderných reaktorů, jak vypadá kontejnment, jak probíhá dekontaminace zasažených území, jaké jsou rozdíly nebo podobnosti mezi havárií ve Fukušimě a v Černobylu. jaké je zdravotní ohrožení, jaká je budoucnost japonské jaderné energetiky nebo jak Fukušima ovlivnila energetiku světovou. Knížka obsahuje mnoho grafů, schémat a fotek.

Na začátku mě asi nejvíce zaujal popis nehod v japonském jaderném průmyslu před Fukušimou (při žádném nedošlo k úniku radioaktivních látek - v prvním případě uniklo cca 700 kg sodíku ze sekundárního chladícího okruhu, což mělo za následek velký požár. Ve druhém chtěli v závodě na obohacené palivo obohacovat víc než obvykle, nikomu to neřekli a nenapadlo je, že když budou mít najednou 16 kg uranu obohacenějšího než jsou zvyklí, hrozí trošku průser. A ve třetím případě čtyři lidi zabila horká pára proto, že 27 let nikdo nekontroloval jestli trubka parovodu náhodou nerezne a neztenčuje se její stěna.).


„Například předčasné odstavení jaderné elektrárny San Onofre [...] způsobilo v Kalifornii vzrůst emisí při produkci elektřiny o 35 %.“

„Počet obětí na jednotku produkované elektřiny v uhelných elektrárnách daleko přesahuje situaci v oblasti hydroelektráren a o mnoho řádů situaci v jaderné energetice. [...] Pokud se dělají seriózní studie počtu obětí na jednotku vyrobené energie, vychází jaderný zdroj jako jeden z nejbezpečnějších.“

„V Evropě je pak největším neštěstím [co se protržení přehrad týče] havárie přehrady Vajont v Itálii v roce 1966, která měla okolo 2000 obětí. Itálii postihla i další havárie kaskády přehrad s několika stovkami obětí. I tak si však italská veřejnost nevynutila zákaz stavby přehrad, ale zákaz stavby jaderných elektráren.“

„Stejně tak [jako si autista ve filmu Rain Man pamatuje letecké nehody] si každý pamatuje všechny tři velké jaderné havárie. Už jen málo lidí má představu, kolik měla každá z nich reálně obětí. A jen minimu lidí říká něco název Vajont nebo Pan-čchiao a řada dalších katastrof spojených s přehradami, které vedly k velkému počtu obětí. A tak není problém vyvolat u lidí pocit, že jaderná energetika je mnohem větším rizikem než využití vody.“

„Odstavení jaderných bloků má na Japonsko značné ekonomické a ekologické dopady. Zatímco ve fiskálním roce 2010 bylo z dovezených fosilních paliv vyrobeno pouze 62 % elektřiny, ve fiskálním roce 2012, kdy bylo minimum využití jaderných bloků, to bylo 92,2 % a ve fiskálním roce 2013 pak 88 %. Před havárií dodávaly jaderné elektrárny zhruba 27 % japonské elektřiny. Dodatečné náklady na fosilní palivo, které nahrazuje jaderné zdroje při výrobě elektřiny, jsou 35,2 miliard dolarů ročně. [...]
Japonsko je exportní země a dodatečný dovoz paliv i zhoršení konkurenceschopnosti růstem ceny elektřiny se dramaticky projevily v jeho obchodní bilanci. Zatímco v roce 2010 dosáhlo přebytku 65 miliard dolarů, v roce 2011 mělo deficit 25 miliard dolarů, v roce 2012 pak už deficit 68 miliard dolarů a v roce 2013 dokonce 112 miliard dolarů. Jak si lze všimnout, je poslední hodnota srovnatelná s celkovými náklady na likvidaci škod po havárii. A to šlo o dopad nevyužívání jádra na japonskou ekonomiku za jeden rok. Lze tak vidět, že využití jádra bylo od sedmdesátých let do značné míry tvůrcem prosperity Japonska. A Japonsko se svými geografickými, geologickými a surovinovými podmínkami bez využití jaderných elektráren jen velmi těžko zůstane průmyslovou velmocí a udrží si životní úroveň, na jakou jsou Japonci zvyklí.“