Gaius - učebnice práva ve čtyřech knihách přehled
Jaromír Kincl
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/198466/gaius-ucebnice-prava-ve-ctyrech-kni-198466.jpg
5
3
3
Gaiovo dílo Institutionum commentarii quattuor, neboli Učebnice práva ve čtyřech knihách, napsané v posledních 2. století n. l., patří mezi klasické texty římského práva. Již v době svého vzniku bylo toto dílo zamýšleno jako učebnice práva a díky tomu je jeho výklad nejen systematický, ale také srozumitelný. Poskytuje nám komplexní informace o římském soukromém právu té doby, stejně jako vzor při vytváření první oficiální učebnice římského práva nazvané Institutiones seu Elementa z roku 533 n. l., podle níž se na právnickcýh fakultách vyučovalo ještě v 18. století. Rukopis Gaiova díla, pocházející z 5. století, byl objeven v knihovně veronské kapituly roku 1816 německým badatelem B. G. Niebuhrem. Od té doby patří, spolu se zákoníky císaře Iustiniana, k základním římskoprávním dílům.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Gaius - učebnice práva ve čtyřech knihách. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Gaius - učebnice práva ve čtyřech knihách v seznamech
| v Přečtených | 7x |
| v Mé knihovně | 4x |
| v Chystám se číst | 2x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Štítky knihy
římské právo učebnice vysokých škol, skripta stát a právo právní dějiny, dějiny práva učebnice právaAutorovy další knížky
| 1995 |  Římské právo |
| 2007 | Gaius - učebnice práva ve čtyřech knihách |
| 1990 | Dicta et regulae IURIS aneb právnické mudrosloví latinské |
| 1983 |  Všeobecné dějiny státu a práva |
| 2009 | Deset slavných procesů Marka Tullia |
Ach, Gaius… Miláček každého studenta práv v naší drahé republice. Studujete-li právo v ČR budete s Gaiem velice rychle a velice intimně seznámeni. Budete si z něj v hodinách číst. Budete si s nám hrát při zápočtech. Budete dost dobře možná fragment z něj řešit u zkoušky. Ti zlomyslnější učitelé se vás budou snažit nutit číst latinský originál, ti mírnější český překlad. Tak či tak se u toho zasmějete. U originálu to bude smích nad vlastní neschopností, u překladu nad obsahem, který je, kupodivu, opravdu zajímavý a zábavný.
Gaius poskytuje v klasické systematice (osoby, věci, žaloby) poměrně pěkný vhled do klasického římského práva – jo, pokud jste knihu nečetli a ještě vám to nedošlo… tohle je patrně nejstarší používaná učebnice na světě. Vtipné okamžiky vyvstávají z toho, že ač byl Gaius velice upřímný a vůbec, žil v nebezpečných časech nebezpečných mužů. Takže někdy ta upřímnost nemohla být… úplná. Abych citoval a tím zároveň ukončil svůj bezobsažný (a obsahu neschopný) komentář:
„Senataconsultum est quod senatus lubet…“
Dělám si srandu:
„Usnesením senátu je to, co senát přikazuje a stanoví. Také ono má sílu zákona, ačkoliv se o tom pochybovalo. Císařská konstituce je to, co stanoví císař dekretem nebo ediktem nebo dopisem. A nikdy nebylo pochybnosti, že nabývá sílu zákona, protože císař sám na základě zákony přijímá nejvyšší moc.“
Hádejte co, ty pochybnosti přeci jenom byly, ale co už, nebezpeční muži.