Galerie zločinu přehled
Miroslav Kučera
Galerie zločinu série
1. díl >
Miroslav Kučera předkládá sepsané zločiny tak, jak je v dané době i chvíli viděl, prožíval a cítil – a to z naprosto neobvyklého zorného úhlu. Z úhlu pohledu člena pátracího oddělení někdejší Federální kriminální ústředny (později Ústředny federální kriminální policie). Shodou okolností se v rámci svého služebního zařazení stal i „hlasatelem špatných zpráv“ a oslovoval miliony diváků televize, posluchačů rozhlasu a čtenářů novin a časopisů a žádal je jménem kriminální služby o spolupráci při odhalování zločinů. Mnohé z nich byly díky pomoci občanů skutečně objasněny.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Galerie zločinu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (17)
Takový průměr. Jako milovník truecrimu jsem se těšila. Ale případy nejsou moc detailně popsané, spíš letmo a z pohledu reportéra/hlasatele.
Pro všechny milovníky true crime je toto must-read kniha!
Přiznám se, že české kriminální případy moc neznám. Respektive, orientuju se spíš v těch novodobých, takže ty, o kterých vyprávěl autor, pro mě byly z velké části něčím novým.
Autor píše především o případech ze 70. a 80. let minulého století, tedy z dob, kdy byl v aktivní službě.
Na tom bych vpravdě neviděla nic špatného, kdyby však kniha neměla podtitul "Nejděsivější kriminální případy 20. století". Jakože, dvacáté století bylo delší než pouhých dvacet let, kterým se autor v knize věnuje.
Celkově je ten podtitul velmi nešťastně zvolený, protože autor píše i o případech, které fakt děsivé nejsou, aka ukradené housle, ukradené obrazy, ztracené noty...
Co se týče samotného zpracování těch případů, tak je zajímavé, jak se autorův styl změnil v průběhu knihy. Zatímco na začátku je stručný a věcný, na konci už si autor vymýšlí rozhovory, aby vyprávění zpestřil (nevím proč, ale v těhle smyšlených dialozích jsou policajti dost arogantní na svědky, to mě celkem štvalo. Někdo se snaží pomoct a oni se chovají na přesdržku).
Na rozdíl od jiných mi asi tak nevadilo, jak autor různě přeskakuje a odbíhá od tématu. Jo, je to rušivé a chápu, proč to některým vadí, ale mně osobně to takový problém nedělalo.
Daleko víc mi vadily časté tři tečky na konci věty. Aneb když se ti to nechce dopsat, mrskni tam tři tečky a vyřešeno.
Galerie zločinu mi přišla zajímavá, to ano, avšak nemůžu se ubránit názoru, že knize by prospěla jiná forma. Například formou rozhovoru. Protože ve vší úctě k autorovi, psaní evidentně není jeho silná stránka.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Galerie zločinu v seznamech
v Přečtených | 78x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Mé knihovně | 87x |
v Chystám se číst | 23x |
v Chci si koupit | 12x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
kriminalistika soudničky české detektivky a krimi vrazi skutečné kriminální případy vězeňstvíAutorovy další knížky
2013 | Galerie zločinu |
2013 | Galerie zločinu II - Tajemství policejních protokolů |
2015 | Zákony zločinu |
2006 | Uvězněné sny |
2008 | Tajemství padesáti žen |
80%
Autor je emeritní pplk. Ústřední kriminální policie, moderátor dřívějšího televizního pořadu Federální kriminální ústředna pátrá, na který jsem se často dívala. Přináší případy hodně známé (Hojer apod.), méně známé a ty, které jsem neznala, nebo jsem na ně už zapomněla. Některé případy jsou brutální, jiné méně drsné. I když nejdou úplně do hloubky a většinou jsou psány z pohledu autora, byla jsem spokojená. Dozvěděla jsem se taky, jak v dřívějším režimu povolovali jen méně popisná zpravodajství (např. se nesmělo podrobněji zmiňovat, co se stalo oběti, přestože by vrah mohl být vypátrán rychleji, některé případy do televize vůbec nešly.)
Můžu doporučit.