Galveston přehled

02.04.2022

Galveston ve mně žádné velké nadšení nevyvolal. Příběh byl zdlouhavý, spíše než vyprávění se to podobalo otravnému popisu událostí. Nebyla v tom žádná gradace, příběhová linka byla smutně plochá a tak trochu předvídatelná. Hlavní postavy byly nesympatické, rychlé střídání nálad mi lezlo na nervy. Další mínus bych viděla v lehce chaotickém přeskakování v časových osách. Od závěru jsem čekala víc.

20.02.2022

Začátek výborný a vůbec celá první polovina románu mě vysloveně nadchla. Jenže pak se nadšení začalo vytrácet, když jsem pochopil, kam zápletka směřuje. Tedy ne že by se dalo o nějaké zápletce mluvit. Galveston je prostě román ve stylu filmu Pomsta Tonyho Scotta, kdy celou dobu vyhlížíte eskalaci, jenže ta ve finále přijde ze zcela jiné strany, než dle tradic očekáváte.
Přestože po jazykové stránce nemám co vytknout, přesně tento druh románů mi jednoduše nesedí – málo se toho děje, hodně se mluví, prožíváme jednu osobnostní krizi za druhou a nakonec to nikam nevygraduje. Atmosférou podobný kousek thrilleru Krev na sněhu od Joa Nesbøho dokáže však díky většímu počtu stran v některých momentech nudit až hrůza a to především pro nulový vývoj gradace a spousta fňukání ve slovech. Tíha středního věku je u nájemného zabijáka z psychologického hlediska asi náramná věc, ale mě se tento způsob budování napětí zdá se poněkud nešťastný. A nic na tom nemění ani tarantinovská drsnost vyprávění.