Gambit mahátmů přehled
Ivo Wiesner
Záhady nebeských těles, tajemství druhé světové války a výklady o mimozemských civilizacích. Dotisk v r. 2018.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Gambit mahátmů. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
(SPOILER)
Kdysi dávno (1991) jsem si koupil a přečetl knihu nějakého Ivo Wiesnera Světlo z dávných věků. To byla doba, kdy se začaly objevovat knihy o záhadách i v našich knihkupectvích. První vlaštovky, Jitro kouzelníků a Dänikenovy Vzpomínky na budoucnost, které díky „jaru“ 1968 prošly komunistickou cenzurou nepočítám, stejně jako české pokusy soudruha Ludvíka Součka – ani ten ovšem svými Tušeními jiným soudruhům, cenzorům a dohližitelům nad kulturou, radost neudělal. Po roce 1989 se ovšem otevřela stavidla a náhle zde byla záplava knih tohoto žánru, mnohdy díla stará, „klasická“ (záslužná edice nakladatelství Ivo Železný „Knihovna fantastických dat“), jindy díla zatím zcela (alespoň u nás) neznámých autorů. A objevili se i autoři čeští – třeba právě Ivo Wiesner. Měřítka kvality nebyla ještě nastavena, tak i já četl (či kupoval) skoro vše. Musím přiznat, že Wiesnerovo Světlo se mi líbilo. Šlo hlavně o alchymii, starověké civilizace (skutečné i „objevené“ záhadology), pro konspirační teorie místo nebylo (tenkrát se nevedla hybridní válka). A popis přiblížení (hypotetické) planety Nimiru k Zemi se čte skutečně dobře. Pak jsem se ovšem této literatury trochu přejedl a další díla pana Wiesnera už mé pozornosti ušla. Až teď jsem si, skoro po 30 letech, přečetl Gambit mahátmů (napsán někdy před rokem 2003, koupil jsem třetí (!) vydání). A byl to věru šok – sestup do nejhorší žumpy braku slabomyslných konspiračních teorií, do míst, kde se, jak nechutný hmyz, hemží autoři a čtenáři řetězových mailů, všelijakých parlamentních listů a jiných dezinformačních webů, voliči „vlasteneckých“ stran. Nemá smyl rozebírat tento tlustospis (jediné, co panu inženýru Wiesnerovi je nutno přiznat je opravdu široký záběr témat), ani z něj citovat všechny nesmysly (a věcně chybné údaje), které obsahuje. Z témat, kterými se zabývají solidní záhadologové (tím myslím ty, kteří nepotřebují blábolit o nejrůznějších spiknutích či o tom, „co nám oni tají a já odhalil“) je tam snad všechno, já se ale v tomto smyslu nedozvěděl nového vůbec nic. Abych ale doložil výše napsané, zde jedna ukázka názorového zázemí pana Wiesnera: “Únosy dětí pro získání biologického materiálu a výrobu krmení pro „ještěry“, znásilňování žen pro získání genetického zárodečného materiálu na doslova zhovadilé experimenty, snímání holografického obrazu lidského vědomí (elektronické praní mozku …..) - i tomu se dnes říká ‚věda´“ (konec citátu ze str. 14).
Mne, jako pamětníka jisté neblahé doby a režimu, který v ní zde vládl, zaujala hned na začátku „informace“ o vesmírné válce, cituji: „ … 27. září 1977 došlo k tajné (nicméně velmi krvavé) bitvě o Měsíc“ (konec citátu), ve které (pochopitelně) slavná Rudá armáda rozdrtila americké žoldáky ve službě iluminátů na Měsíci (hned 10 základen). Bohužel pro autora, lidé jako já pamatují, jak kvůli jakýmsi (v kontextu Wiesnerova blábolu) zastaralým raketám na Kubě (tedy něčemu, co je proti základnám na Měsíci hotová lapálie) jsme (jako satelit Rusů) skoro šli v roce 1962 do války, byla bojová pohotovost nejvyššího stupně, fasovalo se ostré střelivo, chudáci moji vrstevníci (já měl naštěstí odklad a osobně zažil jen zcela spontánní a dobrovolnou „demonstraci“ pracujících s provoláváním hesel typu „Kdo nám sáhne na Kubu, tomu dáme přes hubu!“) šli o 2 měsíce později z vojny. A zde pan Wiesner odkryl celou válku ve vesmíru, o které jsme dodnes vůbec nevěděli, Rusové vyhráli, americké agresory rozdrtili a ani se, při známé otevřenosti Rusů, nepochlubili (že naopak Američané „udělali vše pro utajení porážky“ je panu autorovi jasné, však také jinde k informování veřejnosti píše „ co si pak máme myslet o tolik vychvalované západní demokracii?“ - viz str. 77). Zdůrazňuji, že autor píše o bitvě o Měsíc, ne o nějaké misi ruských vrahů mimo území SSSR, tedy o něčem jako Vrbětice. Tedy o válce, podle něj „krvavé“. A pravda to musí být, neboť pan Wiesner informace zásadně prověřoval „systémovou analýzou“! A navíc nejde jen tak o nějaké informace – sám uvádí, že čerpá třeba i z webů s příponou „ .ru“. Takže se také dozvíte, že záplavy v Čechách a na severní Moravě, které nepřežilo několik desítek našich spoluobčanů a přinesly miliardové škody, byly vyvolány uměle, „klimatickou zbraní“ z arzenálu Ruska, umístěnou na Měsíci, a byl to trest za to, že naše republika vstoupila do NATO (viz str. 77). Snad jen poznámku „A dobře nám tak, neměli jsme provokovat slovanské bratry!“ si pan Wiesner ještě nedovolil, snad někdy příště.
Myslím, že tohle soudnému člověku stačí. Toto je samozřejmě komentář ke knize, ovšem za knihu nese odpovědnost snad i autor (a vydavatel). Takže pár vět o autorovi: pan inženýr Ivo Wiesner (podle Wikipedie schopný technik a vynálezce) od dob, kdy psal Světlo z dávných věků neobyčejně názorově vyspěl a uvědomil se. Nebo – pro toho, kdo věří jeho objevům na poli spiknutí, byl zrádnými ilumináty snad „očipován“ a zcela z toho zblbl. Že by šlo o pokus autora udělat si dobrý den z hejlů, kteří si to přečtou, nevěřím. Každopádně: kniha Gambit mahátmů je odpad odpadu. A blábol tohoto druhu, pokud máte zájem, máte na internetu zadarmo (kniha opravdu levná není). Za další „díla“ pana Wiesnera tedy předem děkuji, zájem už nemám.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Gambit mahátmů v seznamech
v Přečtených | 13x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 12x |
v Chystám se číst | 4x |
v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
2009 | Národ v lénu bohů |
2000 | Děti moudrých draků |
2004 | Gambit mahátmů |
2000 | Předpeklí ráje |
2009 | Poutníci do země andělů |
Arminus napsal, že mu Ivo Wiesner připadal jako proruský troll, ale v knize Poutníci do země andělů z roku 1999 naopak píše o Stalinovi jako o pánu zla. Takže bere Kreml jako velikou hrozbu se kterou musíme počítat. Jen abych se Wiesnera trochu zastal. Wiesner byl určitě svéráz.
Ale kniha GAMBIT MAHÁTMŮ o které se zmiňuje byla vydána až v roce 2004, takže možná již v té době zešílel :-)