Gentleman v Moskvě přehled

28.02.2025

Ale ano, je to pohádka, ale ona se ani jinak netváří. Pohádka o boji za vnitřní integritu a důstojnost navzdory okolnostem, které byly ve skutečnosti asi mnohem krutější. A zrovna tak ruská aristokracie určitě nebyla zdaleka tak morálně ušlechtilá, jak ji reprezentuje hrabě Rostov. Ale Towlesovi nejde o realističnost, nýbrž o povzbuzení. Sentiment a "laskavost" odměřuje velmi zodpovědně, já osobně jsem ani na okamžik neměl dojem citového vydírání. I když uznávám, že každý má práh tolerance vůči pohádkám jinde, a ve světle toho, co se tehdy na Rusi doopravdy dělo, se tímhle nepravděpodobným příběhem může cítit snad i uražený. To ale není můj případ, na mě román zapůsobil přesně tak, jak to asi autor zamýšlel.

21.02.2025

Audiokniha.
"Pravidlá zdvořilosti" som ohodnotila 5-timi hviezdičkami, koľko mám potom dať "Gentlemanovi v Moskvě"? 6 je málo...
V tomto príbehu letíme Ruskom naprieč dekádami - leninizmom, stalinizmom, združstevňovaním, KGB, gulagmi, zničenými ideálmi...
Pritom sa nepohneme z hotela Metropol.
A zistíme, že tým najšťastnejším v celom tomto zmare, je "bývalý" človek, noblesný gentleman s vyberanými spôsobmi, gróf Rostov.
Toto je jeho príbeh. Bolo mi s ním dobre a rada odporučím ďalej.

P.S. Ak poznáte knižku podobných kvalít, ocením zmienku do správy.

"OGPU (Sjednocená státní politická správa), založená roku 1923, nahradila Čeku coby centrální ruský orgán tajné policie. V roce 1934 byla nahrazena NKVD, které bylo později přejmenováno na MVD (1943) a nakonec na KGB (1954). Na první pohled se to může zdát zmatečné. Dobrou zprávou je, že zatímco politické strany, umělecká hnutí nebo módní školy procházejí zásadními změnami, metody tajné policie zůstávají konstantní. Obavy, že nedokážete rozlišit jednu zkratku od druhé, tudíž nejsou na místě."

Téměř vše bylo zničeno. Bulgakov už celé roky nenapsal ani slovo. Achmatovová odložila svůj pověstný brk. Mandelštama, jenž si svůj trest již odseděl, zjevně znovu zatkli. A Majakovskij? Ach, Majakovskij…
Miška se zatahal za rozježené vousy.
Vzpomněl si, jak tehdy v dvaadvacátém Sašovi směle tvrdil, že tato čtveřice uková novou ruskou poezii. I když to nebylo příliš pravděpodobné, nakonec skutečně uspěli. Přišli s poezií ticha.
„A přesto i ticho může být názorem,“ řekl Miška. „Ticho může být výrazem protestu. Může být způsobem přežití, ale i školou poezie – s vlastním metrem, tropem a pravidly. Přitom ji nemusí psát pera; zapíše se do duše pomocí revolveru přiloženého k hrudi.“

Naše kostely, známé po celém světě svou osobitou krásou, svými pestrobarevnými věžičkami a prazvláštními kupolemi, rovnáme se zemí jeden po druhém. Strháváme sochy starých hrdinů a z ulic mažeme jejich jména, jako by byly pouhými výplody naší fantazie. Své básníky buďto sami umlčujeme, nebo trpělivě čekáme, až se umlčí sami.“
Miška zvedl vidličku a zapíchl ji do netknutého telecího, které vzápětí zvedl nad hlavu.
„Věděl jsi, že když ve třicátých letech ohlásili povinnou kolektivizaci hospodářství, polovina rolníků raději podřízla svá zvířata, než aby je vydala družstvu? Čtrnáct milionů kusů dobytka nechaných napospas krkavcům a mouchám.“