Gilgameš přehled

16.06.2022

Poslední díl Zamarovského série převyprávěných příběhů starověku jsem četla paralelně s předlohou. Zdálo by se zbytečné sahat po prozaizované verzi, když jsem měla originál, ale (světe, div se) vyplatilo se to. Pro případ, že by někdo s dostatkem volného času a zápalu uvažoval o tomtéž, vyložím výhody:

1. Jak známo, z Eposu o Gilgamešovi máme jen dvě třetiny, přičemž i zbylý text je často poškozený nebo kulturně nesrozumitelný. Převyprávění tudíž musí být zároveň intepretací a já jsem vděčná za možnost vidět Zamarovského čtení obtížných míst. Kupříkladu jeho vysvětlení, proč asi Gilgameš rozbil Uršanábiho sošky a co jsou zač převozníkovi hadi, mi připadá přijatelné a zároveň nápadité.

2. Konečně jsem mohla zhodnotit, nakolik spisovatel při vší čtivosti a srozumitelnosti zůstal věrný předloze. Hodně. Jen pasáž s Gilgamešem a lvíčetem, tak půvabná, v tabulkách není; na nich hrdina před soutěskou rozhání pouze dospělé lvy a následující verše chybějí. Zamarovský ji zjevně doplnil podle výtvarného materiálu, což je invence hodná obdivu.

3. Doslov, respektive malá studie, seznamuje čtenáře s dějinami mezopotámských vykopávek a luštění klínového písma. Na střední škole jsem knihy o Mezopotámii hltala, takže jsem měla pocit, že se vracím domů ke starým přátelům, a každé jméno na mě dýchlo atmosférou tehdejších prázdnin (della Valle, Rowlinson, Layard, Woolley, Koldewey, ...). Ale i když odhlédnu od svých trapně sentimentálních důvodů, musím doslov pochválit: dokáže skloubit erudici se zábavností, jak je pro Zamarovského naučné texty typické (a přitom obecně tak vzácné, skoro zázračné).

Celé sérii hluboká poklona.