Gold za všechny peníze přehled

19.04.2024

Vedle Haškova Švejka jedna z nejvíce mnou ohmataných knih. Co to znamená? Že kdykoli po ní sáhnete a namátkou otevřete, slabé místo prostě nenajdete. Vedl Hellerovu ruku při psaní Golda Bůh? Je to docela pravděpodobné, zejména pokud je Bůh Árijec. Pokud je Bůh politik, zcela jistě Hellerovu ruku nevedl. Ovšem pokud je politik-který-nemá-rád-Henryho-Kissingera, je možné, že touto knihou projevil svou Vůli. Každopádně Hellerovi se velice zábavně podařilo obnažit holou pravdu - je možné, že život nemá žádnou logiku, ale je mimořádně jisté, že politika ji naprosto postrádá. Přesto dříve nějakým způsobem fungovala, díky osvíceným osobám, které tuto ne-logiku dokázali uchopit. Ty doby jsou pryč a současná sbírka indiviuí držící z vůle lidu moc (při nejlepší vůli nemohu napsat, že je vládnoucí, to by museli vědět, co dělají) mistrovským (a bohužel i znepokojivým) způsobem převádí Hellerovo Písmo do Skutků. Myslím na našeho premiéra, amerického prezidenta a navrhuji knížku přejmenovat na "Heller by se divil..."

14.08.2023

(SPOILER) Naprosto geniální dílo, Heller je ve stejné formě, jako když psal Hlavu XXII. Židovský profesor Bruce Gold je hlavní postavou knihy, který je stále otrávenější životem a svým převelice početným příbuzenstvem, z nichž každý mu pije krev. Záměrně říkám "hlavní postavou", neboť není žádný bezchybný hrdina, ale naopak je oportunistický antihrdina, který čeká na cokoliv, co by ho vytrhlo z dosavadního života. Své studenty nesnáší, nesnáší svého staršího bratra, který si jej stále dobírá na rodinných sešlostech, stejně jako jejich otec, macecha nebo švagrové, i když je to právě on, kdo to v životě dotáhl nejdále - a přesto není šťastný, neboť stále chce něco více a cítí se vykořeněný, protože nenašel to své správné místo. Píše články, kritizuje politiku, chystá knihu, ale ani to jej neuspokojuje, neboť píše prázdné fráze, jen aby se zalíbily stejně prázdnému čtenářstvu. Jeho přátelé také nejsou přátelé v pravém slova smyslu, spíše jen staří známí z dětství, kteří - překvapivě - mu také pijí krev. Dostane nabídku na napsání knihy o židovské zkušenosti v Americe, na kterou kývne, ale uvědomuje si, že vlastně vůbec neví, co by měl psát a co to "židovská zkušenost" vůbec je. Do toho se ozve známý, který pracuje ve Washingtonu a nabídne Goldovi blíže nespecifikovaný vysoký post ve státní správě. To bylo přesně to něco, o čem Gold snil a okamžitě se nechá polapit jen na tento příslib jako moucha na mucholapku. Od této chvíle není nic, čeho by se štítil, je připravený opustit manželku, jíž je nevěrný, opustit rodinu, příbuzné, staré známé i celý svůj dosavadní život, všechno zahodit, jen pro své vlastní pohodlí a pocit moci. Však těm všem omezencům ve svém okolí jen ukáže, čeho je Bruce Gold schopný a dokáže o kolik intelektuálně výše je než oni všichni dohromady. Jak to tak bývá, nic nejde podle plánu a i pohádkové představy Golda postupně prochází prvky očekávání a nenaplnění a poté znenadání umírá starší bratr - a přesto, jak ho a celou rodinu nesnášel, najednou pociťuje snad poprvé v životě sounáležitost se svým židovstvím, se svou rodinou a vzpomene si, že má psát knihu o židovské zkušenosti. Při pohledu na matčin hrob, kde se konečně cítí zakořeněný, si jen položí otázku: kde by mohl začít?

Knihu jsem četl dvakrát a určitě si ji moc rád přečtu znovu, protože Heller do ní dokázal vměstnat ohromné množství alegorie, satiry, humoru, kritiky, paradoxů, absurdnosti a bizarnosti, a to podobným způsobem jako v Hlavě XXII. K tomu ještě přidejte výtečný Žantovského překlad a máme tu opravdu perfektní dílo na téma, co s člověkem dokáže udělat i jen příslib moci (co by tedy zvládla moc samotná).