Golem přehled
Gustav Meyrink (p)
„Strašlivá hrůza, kterou je Golem naplněn, mi nikdy nevymizí z paměti.“ — Jorge Luis Borges Meyrinkův slavný román připomíná bolestnou zpověď člověka, který je přesvědčen, že mu bylo v životě strašlivě, nespravedlivě ublíženo. Hlavní postavu – Athanasia Pernatha, rytce drahokamů žijícího v židovském ghettu – pronásleduje jedna noční můra za druhou. Jako by ho řídily temné bytosti, ovíjela neproniknutelná chapadla úřední moci a pronásledovali zasvěcenci tajných spiknutí. Pod pláštěm tmy působí záhadné a neproniknutelné síly, z tajemných důvodů sledují hrdinu cizí osoby, dochází k matoucím děsivým setkáním. Životní události jsou připravovány a řízeny bytostmi, jež rozum nedokáže analyzovat. Před očima běží expresionistické melodrama, hororová evokace magické Prahy a jejího ghetta, jež navštěvují duchové; snová próza se proplétá po dláždění temných, úzkých uliček. Pernath přitahuje groteskní zážitky jako můry jdoucí za smrtí v plamenu svíčky. Všude kolem je archaický svět alchymistů, mystiků a podivných tvorů, již se dávají bezvládně unášet životem. Pro čtenáře jednadvacátého století pořídil zcela nový český překlad Hanuš Karlach, text provázejí kongeniální ilustrace Hugo Steinera.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Golem. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (116)
„Pochopil jsem, že je potřeba písmena ,vnímat', nejen je v knihách pouze číst pomocí zraku – že je zapotřebí vytvořit si v sobě samém tlumočníka, který by překládal to, co instinkty našeptávají beze slov. V tom musí být klíč.“
Je toto i klíč k pochopení, nebo aspoň prožití Meyrinkovy knihy?
*
Už jenom představa tajemného pražského židovského města, navždy zmizelé čtvrti temných křivolakých uliček a zastrčených dvorků, nás může zavést do světa fantazie a snů, kde je vše dovoleno.
Můžeme pátrat po pokoji bez dveří se zamřížovaným oknem a tajným poklopem ve tvaru hvězdy, ve kterém byl naposledy spatřen přízrak Golem. Po pokoji, do kterého se nikdo nedostane. A kdyby se přece někdo zkusil spustit se k zamřížovanému oknu po laně, nedopadne to s ním dobře...
Anebo můžeme pátrat po tajemném domě v hradební zdi „u poslední lucerny“ na Hradčanech, který se zjeví jen někdy a někomu a který umožní překročit práh a vstoupit do astrálu…
A kdo je vlastně v tomto příběhu Golemem? Přízrak se šikmýma očima, který se v židovské čtvrti opakovaně objeví vždy po 33 letech? Umělý člověk z hlíny? Mlhovina, která zasévá zlo? Anebo třeba taky jen zhmotnění části naší duše?
I kdybychom znali a třeba i pochopili význam všech symbolů Meyrinkem použitých (symbolů z kabaly, tarotové karty), myslím, že bychom se jednoznačnému vyznění a plnému pochopení celého příběhu stejně nedobrali. Což je vlastně dobře, protože to tajemné, nejasné, vynořující se z mlhy je to nejpůsobivější…
Pro mě snad nejsilnější byla noční výprava Athanasia Pernatha podzemím do onoho tajemného pokoje bez dveří, ale třeba i taková drobnost, jako byla scéna vyřezávání dřevěné hlavičky loutkařem, kdy Pernath náhle cítí, že jeho vlastní hlava je tou dřevěnou hlavičkou, kterou někdo pohybuje a otáčí, a on se nemůže bránit… Hlavičkou loutky, která nakonec nabude podoby Golema…
To byly chvíle, kdy mě opravdu mrazilo…
A co závěr? Je náhoda, že poskočení v čase je právě o 33 let?
A je náhoda, že Golem vyšel v roce 1915, kdy asanace židovského města byla plně dokonána a genius loci tohoto místa byl nenávratně zničen?
V závěru je těch reminiscencí a odkazů na minulý děj opravdu hodně, je to působivé, ale byly by to již spoilery, není dobré je znát předem, třeba si to při četbě užít…
*
„Pocítil jsem, že existují neuchopitelné věci, které vedle sebe běží jako slepí, napevno spřažení koně, kteří netuší, kam je cesta zavede.
Tak je tomu i v ghettu: komnata, jejíž dveře nemůže nikdo najít – stínu podobná bytost, která v ní bydlí a jen čas od času nejistě projde uličkami, aby lidem přinesla hrůzu a zděšení.“
*
„Přistoupil jsem k oknu: Řady zdobených štítů se tam nahoře mihotaly ve vzduchu jako nějaký strašidelný hřbitov – náhrobní kameny se zvětralými daty, tyčící se nad temnými hrobkami plnými práchniviny; „obydlí“, jimiž si roj živých prokousává své cestičky.“
--------
Stejně tak jako dílo, i život Gustava Meyrinka je plný tajemství.
Ve chvíli, kdy se údajně za svého pražského pobytu chystal k sebevraždě, podstrčil prý někdo pode dveřmi prospekty na okultistickou literaturu. Meyrink okultismu plně propadl, věnoval se tajným vědám, studiu hermetismu a alchymie.
A žádné město ho tak neočarovalo a nezadřelo se pod kůži, jako stará Praha a zejména bývalé židovské ghetto.
Jeho smrt je stejně tajemná. Autor se údajně večer rozloučil s nejbližšími, zaujal jogínskou pozici a ráno při východu slunce zemřel. V domě u Starnbergského jezera, který si sám pojmenoval „U poslední lucerny“. Že by Gustav Meyrink opravdu odhalil, jak překročit práh a vstoupit do jiného světa…?
Sen a realita může být velice matoucí
ale kniha mě bavila pro mě to bylo takový oddechující kapitoly rychle ubíhají
Má to i děsivou atmosféru
Související novinky (2)
Černá smečka, Budu ti nablízku a další knižní novinky (48. týden)
26.11.2023
Knižní novinky (35. týden)
23.08.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Golem v seznamech
v Právě čtených | 14x |
v Přečtených | 923x |
ve Čtenářské výzvě | 130x |
v Doporučených | 67x |
v Knihotéce | 436x |
v Chystám se číst | 227x |
v Chci si koupit | 25x |
v dalších seznamech | 10x |
Štítky knihy
Židé Praha prvotina přelom 19. a 20. století golem židovská ghetta mystika Rabi Löw stará Praha rományAutorovy další knížky
2015 | Golem |
1937 | Anděl západního okna |
1998 | Valpuržina noc |
1991 | Zelená tvář |
1993 | Hašiš a jasnozřivost |
Přidávám se k množství těch, kteří očekávali ekšn ve stylu Císařův pekař, a tak byli poněkud rozčarováni. Temná a tajemná atmosféra funguje dokonale, ale já jsem si k nikomu nedokázala vytvořit vztah, bylo mi jedno, co se postavám stane, a to přesto, že jsem poslouchala starý záznam Vltavy s hereckými esy. Nicméně uznávám, že to je velmi kvalitní dílo, ty myšlenky a čtenářská náročnost - žádná oddechovka to není.Konec se mi moc líbil, myslím, že není jediného čtenáře, který by ho čekal. Uvidíme, třeba se s Golemem ještě někdy střetneme.