Gottwaldovy milosti: Tresty smrti, změněné milostí prezidenta republiky Klementa Gottwalda 1948-1953 přehled
Ivo Pejčoch
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/337176/bmid_gottwaldovy-milosti-tresty-smrti-zm-o8N-337176.jpg
5
5
5
Během čtvrtstoletí od zhroucení komunistického režimu v Československu vyšla řada studií i knih na téma poprav obětí politických procesů padesátých let, a jak ukazují diskuze mezi historiky i veřejností, tato problematika je stále aktuální. Přetrvávají diskuze, zda mezi oběti zařadit i funkcionáře komunistické strany, smetené v důsledku vnitrostranického boje. Podobně je tomu s otázkou, koho mezi oběti politických procesů vůbec zahrnout, mezi vyloženě politické procesy se dostaly také případy s částečně kriminálním pozadím a je na dalším bádání, jak se tyto kauzy zhodnotí. Dosud se však neřešila otázka, která s nejkrvavějšími perzekucemi spadajícími do období prezidentské funkce Klementa Gottwalda úzce souvisí. Je známo, kolik občanů bylo za jeho éry popraveno, žádná studie se však nevěnovala milostem, které první dělnický prezident podepsal. Pokud pohlédneme na nepříliš dlouhé prezidentské období Klementa Gottwalda z úhlu hrdelních trestů, zjistíme, že na popravištích zemřelo celkem 228 lidí. Z nich bylo 7 kolaborantů či válečných zločinů a 25 vrahů nebo pachatelů hospodářské kriminality. Děsivé však je, že z politických důvodů bylo oběšeno 196 občanů včetně jedné ženy. Roku 1950 se jednalo o 53 popravených, stejně jako roku 1951, v roce 1952 počet stoupl dokonce na 56. V těchto letech tedy v statistickém průměru režim oběsil jednoho svého odpůrce týdně. Za stejné období podepsal Klement Gottwald 56 milostí, na jejichž základě byl občanům změněn trest smrti na odnětí svobody. Dobu ilustruje fakt, že nejvíce jich bylo uděleno pachatelům válečných zločinů a kolaborantům, celkem 23. V politických kauzách podepsal Gottwald 21 milostí a v případě kriminálních deliktů 12. Z nich šlo u 3 osob o trestný čin narušování zásobování, spočívající v padělání potravinových lístků a černý obchod s nimi, u ostatních o vraždy, případně jejich organizování. Kniha Gottwaldovy milosti se pokusí nastolenou otázku zodpovědět a přinést na první léta komunistické diktatury pohled z nového úhlu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Gottwaldovy milosti: Tresty smrti, změněné milostí prezidenta republiky Klementa Gottwalda 1948-1953. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Gottwaldovy milosti: Tresty smrti, změněné milostí prezidenta republiky Klementa Gottwalda 1948-1953 v seznamech
| v Přečtených | 8x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 3x |
| v Chystám se číst | 2x |
| v Chci si koupit | 2x |
Velmi zajímavá publikace, z níž se dozvíte, komu dal prezident Gottwald v případech trestu smrti milost (změněn na doživotní odnětí svobody, případně dlouholeté tresty odnětí svobody). V některých případech se jedná o otřesná zjištění, poněvadž milost dostaly dvě vražedkyně většího počtu svých dětí (Františka Maxová, Anežka Ambrožová), případně několik nacistických zločinců, slovenských fašistů, kolaborantů s nacisty (např. otřesný Miroslav Pošík, jenž mučil v roce 1941 i Marii Zápotockou). V 21 případech dal Gottwald milost politickým "delikventům", účastníkům protikomunistického odboje. Tyto případy souvisí často s agenty chodci (např. Štěpánem Gavendou), skupinou Světlana, případně s několika údajnými pokusy o puče, jež měly vést ke svržení komunistů v ČSR. Pro mě byly nejzajímavější případy Horymíra Reclíka a dvojice Jaroslav Mézl a Martin Valaštiak. Jedná se o aktivní účastníky protinacistického odboje (zejména v případě Mézla a Valaštiaka), kteří se pod tlakem stali konfidenty gestapa a v této roli zavinili smrt řady jiných odbojářů. Při udělení milosti bylo přihlédnuto k zásluhám Mézla a Valaštiaka v odboji proti Němcům (Mézl ve Francii roku 1940 a u partyzánů na Slovensku a Moravě v roce 1944, Valaštiak v SSSR po přechodu na stranu sovětských partyzánů a potom na Slovensku a Moravě v roce 1944), přestože na podzim 1944 prokazatelně zavinili smrt minimálně 11 vlastenců z obcí Buková a Lipová na Drahanské vrchovině. Další velmi zajímavou kapitolou je pojednání o třech Henleinovcích, kteří se 13. 9. 1938 podíleli na teroristické akci proti českým četníkům v Habartově na Sokolovsku. Poměrně se vymyká příběh maďarského nacionalisty Jánose Esterházyho, který si podle mě trest smrti opravdu nezasloužil (svobody se nedočkal, v roce 1957 zemřel na Mírově na TBC). V knize je plno zajímavých příběhů, většina z nich má ovšem v publikaci své "protějšky", tj. velmi podobné příběhy. Je skutečně obrovská ztráta, že již pan historik Ivo Pejčoch není na tomto světě! Hodnocení knihy: 85 %