Nevědomý svědek přehled
Gianrico Carofiglio
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/125640/bmid_nevedomy-svedek-uNd-125640.jpg
4
45
45
Guido Guerrieri série
1. díl >
Na dně studny je nalezeno tělo devítiletého chlapce. Z krutého a naprosto nevysvětlitelného zločinu je po krátkém vyšetřování obviněn senegalský plážový prodejce Abdu Thiam, u něhož se najde chlapcova fotografie. Vše vypadá jednoznačně. Advokát Guido Guerrieri prožívá špatné období. Poté co ho opustila manželka, neví, co dál se životem. Přestěhuje se do domu, kde nikoho nezná, a utápí se v depresích. A právě on se má stát obhájcem obviněného Senegalce… Díky vášnivé obhajobě mladíka nachází novou chuť do života. Bývalý žalobce Gianrico Carofiglio, který se angažoval v procesech s mafií, napsal na pozadí detailů z osobního života advokáta takzvaný právnický thriller. Není to však jen souboj argumentů, co tuhle knihu činí tak napínavou. Nevědomý svědek je zároveň obžalobou rasismu, demaskováním italského soudnictví a v neposlední řadě portrétem hluboce lidského hrdiny. Román vyšel ve více než patnácti jazycích, původní italský vydavatel jej dosud musel dotisknout devětačtyřicetkrát.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2012 , HostOriginální název:
Testimone inconsapevole, 2002
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nevědomý svědek. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)
Poutavý, napínavý, perfektně napsaný příběh - detektivka, psychologický román a úvod do italského soudnictví v jednom.
Tahle kniha se mi špatně hodnotí: podobně jako k tomu nakonec došlo v celém příběhu, i já jsem byla ovlivněna silně nejprve anotací, poté vtipným začátkem, následně nudným prostředkem a zajímavým, byť ne nijak dechberoucím koncem.
Především tedy nejde o soudní thriller. Nejde ani o vyšetřování únosu a vraždy malého kluka (tyto hrůzné činy se neřeší, tudíž ani nevyřeší). A nejde ani o kritický rozbor italského soudního systému, natož rasismu. Je to výpověď autora, který se v soudnictví pohybuje celý svůj život, výpověď životní, o sobě, o životě, o vztazích, o práci advokáta, o mnoha klientech a o mnoha procesech. A není to nutně autobiografie. Mně osobně přišlo jen pár věcí opravdu zajímavých a pár zase komických, ale nemůžu se zbavit dojmu, že se celou dobu kouzalo příliš po povrchu (obsahově i literárně), brodila jsem se balastem a planými řečmi až k finále, které mělo možná ohromit a vše objasnit, ale naneštěstí se tak nestalo. Není to na víc než 70%.
Shodou okolností jsem právě dočetla vlastně českou obdobu téhož, Wirth versus stát Petra Rittera, a i když tam komických chvilek nebylo ani za mák, obsahově, vážností a šíří tedy rozhodně italskou knihu překonává (i když se neodehrává zrovna v Bari). Zajímavá je i volba jmen hrdinů u obou autorů: Petr Wirth (Petr Ritter) versus Guido Guerrieri (Gianrico Carofiglio).
Nevědomý svědek je uveden citací Lao-c':
"Tomu, co housenka považuje za konec světa, říkají jiní motýl."
Věta zprvu úsměvná, ale k jejímu plnému pochopení (ani proč tam byla jako motto) mi kniha nepomohla...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Nevědomý svědek v seznamech
| v Přečtených | 54x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 48x |
| v Chystám se číst | 20x |
| v Chci si koupit | 1x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
detektivní a krimi romány italská literatura rasismus Itálie soudnictví právníci právnické prostředí obhajoba
Nevědomý svědek
(SPOILER) Této knihy italského soudce, senátora a spisovatele jsem si všiml před lety díky glose českého soudce a profesora Zdeňka Kühna na blogu Jiné právo (odkaz v recenzích). Není to detektivka, spíše introspekce jedné trestní kauzy očima schopného, ale napůl vyhořelého advokáta, který kromě problémů klientů řeší i vlastní porozvodové chmury. Jako právníka mě zaujalo věrohodně popsané fungování italské trestní justice, od roku 1989 založené na americkém vzoru. Obdobou zámořské „guilty plea“ (tedy odsouzení bez procesu na základě přiznání viny a dohody o trestu) je zde „zkrácený proces“, ve kterém soud rozhoduje „od stolu“ na základě důkazů ve vyšetřovacím spisu. Možnosti obhajoby jsou v něm omezené, ale obviněný dostane nižší trest a ušetří se čas i peníze. Háček je v tom, že leckdy může jít „sedět“ člověk, který nic nespáchal a důkazy proti němu jsou chatrné, ale nechce riskovat vyšší trest v řádném procesu nebo si nemůže dovolit velmi drahého obhájce (ex offo advokáti pro něj nehnou prstem, pokud jim neplatí bokem). Moc spravedlivé to tedy není. Příběh nevypovídá ani tolik o institucionálním rasismu (byť policisté mohou mít tendenci „preferovat“ coby podezřelé osoby jiné rasy, ať už Afričany v Itálii nebo Romy v Česku) jako spíše o obecné tendenci policie a prokuratury stíhat a žalovat i v případech, kdy důkazy nejsou moc průkazné, hlavně „aby byl pachatel“. Trestní soud ale pak nesmí rozhodovat na základě pravděpodobnosti, ale jistoty. To v závěrečné řeči advokát Guido Guerrieri správně zdůrazňuje a poukazuje na výzkumy, podle kterých je lidská paměť zrádná a vzpomínky svědků lze snadno „přeprogramovat“ sugestivními otázkami a způsobem vedení výslechu. Policisté totiž často vidí, slyší a vnímají jen důkazy, které jejich vyšetřovací teorii potvrzují, a veškeré pochybnosti přehlížejí. Výsledkem takového přístupu pak může být poněkud hořká pointa, že skutečný únosce dítěte, který jej zabil a hodil do studny, dopaden nebyl. (9/10)