Hagibor přehled
Milena Slavická
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/244445/bmid_hagibor-rsj-244445.jpg
4
47
47
Autorka ve své druhé prozaické knize vypráví příběh mladé fotografky Hany, která na počátku sedmdesátých let v panice před hrozbou ústrků ze strany režimu uteče pomocí fingovaného sňatku do Londýna, kde v naprostém osamění prožívá krušné začátky emigrace, zradu partnera a odtrženost od dítěte, které zanechala v péči své matky v Praze. Příběh skládá pohled Haniny matky, jejíž svět se s dcerou míjí se stejným nepochopením, jako se míjel s myšlením manžela, Hanina otce. Dalšími díly skládačky jsou Haniny londýnské zápisky plné nejistot, osamění a zoufalství a krabice fotografií, která je průvodcem Haniným životem. Završením příběhu je složitá cesta dospělé dcery Eriky k neznámé mrtvé matce Haně. Přestože Erika prožila většinu života v sebeobranném zapouzdření, zraňující emoce ji nakonec dostihnou a pomohou alespoň nakročit k pochopení sebe i neznámé matky.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hagibor. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (16)
"Vzpomínky se sypaly ze stromu života jako seschlé listí, lehce, náhodně a bez zvláštních důvodů.
Jenže dnes, v předvečer pietního rozloučení, padaly hlučně, ukryté v pevných skořápkách bubnovaly o desku stolu jako ořechy, bolestně praskaly a jejich žluklá jádra se z nich vylamovala jen po kouskách."
Útlá kniha v bezvadném fotoobalu, který vystihuje obsah. Jazyk a styl Mileny Slavické mě oslovil už v Jamrtálu. Dobrý nápad s dopisy dceři, zároveň krutě bolavé. Stejně jako každá vynucená emigrace. (Připomnělo mi to reálný Případ Pavlína o modelce Pořízkové) Svět fotografky Hany je uvnitř i z vnějšku košatý, londýnský život trpký. Fotky už trochu vykročení do naděje. Stejně jako závěrečné propojení generací. Všechny postavy dokonale vystižené i vzhledem k času a prostoru v němž se pohybují. Taky Počátky na Vysočině jsem poznala jako bonus.
Na Hagibor to mám z domova kousek, zaniká v nové výstavbě...škoda? Hřbitov je opravený...
Neotřelá záležitost.
"Umím život vydržet, ale postavit se mu neumím."
5/5
Tři příběhy žen z jedné rodiny se zprvu zdají tematicky rozkročené mezi Pískovým vrchem a Chmurdálií, ale s postupujícími stránkami nabalují i jiné výrazové prostředky (fotografie) a výpovědi. Stěžejní má být nejspíš vyprávění Hany, která se po dohodě s manželem ocitá v emigraci v Londýně, aby ve vypjatých podmínkách a jen s několika postupně přicestovalými pražskými známými v zádech zjistila, že na takový zlom ani zradu partnera nebyla připravená. „Chtěla jsem přivolat svoji opuštěnost a trochu si s ní popovídat,“ říká, a mně je jí líto stejně jako autorky, protože se zdráhám věřit, že by tato část děje byla smyšlená. Přesto prostředí narkomanů, punkerů i mladých dospělých z tzv. dobrých rodin, kteří se záměrně tlačí na okraj společnosti, bylo pro mě natolik depresivní, že jsem stránky překonávala s obtížemi.
Každá z hrdinek, odlišných věkem i naturelem, nejprve ctí svůj myšlenkový svět a literární styl, ale v závěru knihy najednou racionální Erika začíná uvažovat v podobně lyrických obratech jako její matka… Celé snové provedení už pak přestává působit jako úmysl, a namísto toho zanechává (aspoň ve mně) spíš dojem autorčina vnitřního zmatku.
Oceňuji připomenutí Hagiboru v dobových souvislostech, umělecký záměr, popsání rodinných vztahů, zejména mezi dcerami a otci – a zbylou půlhvězdičku k výsledným 60 procentům uděluji kvůli všudypřítomnému stesku, který přičítám osobní zkušenosti vypravěčky.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Hagibor v seznamech
| v Přečtených | 56x |
| ve Čtenářské výzvě | 4x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 34x |
| v Chystám se číst | 43x |
| v Chci si koupit | 9x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2014 |  Hagibor |
| 2010 | Povídky jamrtálské |
| 2018 |  Ona |
| 2022 | Na Betáni |
| 2006 |  UB 12: Studie, rozhovory, dokumenty |
Kniha nevelká rozsahem, ale obrovská obsahem, několik krásných myšlenek. Vybrala jsem si ji podle obálky a ta knihu dle mého názoru přesně vystihuje. Smutek, šeď, vykořenění, dlažební kostky, čas po dešti podle kaluže, čas k zamyšlení. Vyprávění Květy mě málem přimělo knihu odložit. Z vyprávění Hanuky na mě dolehlo její zoufalství, bezmoc a opuštěnost. Ale poslední věty knihy nabízejí smíření, porozumění, naději.
A jeden citát z knihy: Písmenka vymysleli Féničané už v jedenáctém století před Kristem, dvacet dva znaků, a vidíš, pořád se hodí.