Halloweensky večierok přehled

28.01.2025

Na knize už je poznat, že je psána později a v sérii se řadí až někam úplně dozadu ohledně data vydání. Atmosféra šedesátých let se k Poirotovi už moc nehodí, protože jeho aristokratické návyky už vyšly z módy a leckdy tu působí nechtěně směšně (zejména jeho anabáze s botami) a už se zdá, že nemá tu energii, kterou měl v dřívějších dílech. I samotný případ není až tak působivý, ano, oběťmi jsou děti, což je na jednu stranu překvapivé a příjemné osvěžení, na tu druhou z toho ale nic moc neplyne a jejich rodiče to de facto přijímají se zvláštní "pokorou" a jako by se jich to psychicky moc nedotkne. Což ale asi nikoho moc nepřekvapí, protože Christie málokdy přišla s hluboce psychologicky propracovanou postavou. Samotná zápletka je vystavena více než slušně, a i když někdy je usvědčení hodně přitažené za vlasy (MINISPOILER rozbitá váza, která někoho poleje stejně jako kbelík) a chování postav jde na ruku Poirotovi, pořád jde o solidní oddechovku, u níž opět autorka odklání stopy a většinu čtenářů nenechá odhalit vraha o moc dřív, než potřebuje, jen je zkrátka vidět, že do období hippies už se určité postavy ve stejné podobě nehodí, pokud z toho nemá být komická zápletka. 70 % (PS: Vydat knihu pod filmovým názvem dává smysl, v tomto případě bych to ale zvážil a film zmínil spíše malým písmem, protože příběh opravdu s Benátkami nemá společného absolutně nic.)

Tak tohle bylo až neuvěřitelné zklamání. Viděl jsem onehdy Branaghovo (a Greenovo) zpracování a docela se mi to líbilo – s knihou to prý ale nemělo vůbec nic společného (no... v některých bodech až dost, řekl bych, minimálně převod jednotlivých postav se velice povedl - třeba Reynoldsová). Chtěl jsem si tedy přečíst knihu. A jsem zklamán. Raději se znovu podívám na film, než že bych četl knihu. Komentář obsahuje

spoilery,

tak bacha na to.

Proč? Však to je zvrácené! Je. Ale nenadělám nic, kniha se mi prostě zdá špatná. Ne detektivní zápletka – jakkoliv i ta má svá slabší místa. (Spadnuvší váza, která by měla člověka pocákat stejně, jako dítě topící se ve škopku, jako vážně? Ta mě dost týrá.) Jde mi ale hlavně o způsob, jakým je kniha napsána.

Tak v prvé řadě – já vím, Christie už byla bábi, ale stejně. Tohle je konzervativní daleko za hranici vkusu – a jako každý konzervativec už patrně Christie nemyslela na nic, než na sex. Sexuálně motivovaná vražda je dohad opakovaný v knize snad dvacetkrát. Holky už dneska nemyslí než na sex se sexy popovými zpěváky (my, co jsme myslívali na sex s krásnými šlechtici, jsme byly prostě jiná klasa), učitelka je divná, protože je lesba (které slovo musí prostě nezbytně pronést s důležitostí mladý kluk, protože ten taky nemyslí na nic jiného, když svoji učitelku vidí), každá žena se prostě musí hned na první pohled zamilovat do krásného muže – protože je krásný. To mi bylo opravdu odporné. Vzpomínání na staré, lepší, časy se opakuje stále dokola, vždy s připomínkou toho strašného nového světa, kde je všechno horší. A nezapomeňme, že Oliverová (myslím, že to byla ona) nemá ráda plasty! A dobře, ať si Christie svou přihlouplou ideologii do své knihy klidně cpe. Ale proč tím musí kazit vysloveně krásné a esteticky funkční scény? Popíše tam úžasný obraz – rudězlaté listí keře lemuje postavu nádherného mladíka. V popisovaném parku je to opravdu fantastická scéna – kterou musí zmrvit rozpravou o tom, že dnešní holky mají chuť na sex s jinými lidmi, než Christie za svého mládí. Fakt skvělý.

Nadto je kniha prostě špatně vystavená. Autorka jako by neměla moc s čím pracovat, donutila tedy Poirota obejít asi patnáct lidí a od každého slyšet to samé "Nevím, kdo to byl, asi bych to neměl/a říkat, o mrtvých jen dobře, Joyce byla lhářka, fakt si strašně vymýšlela, nebyla moc sympatická." Skoro bych to viděl na snahu autorky přimět čtenáře k závěru, že si to to třináctileté dítě vlastně zasloužilo, protože bylo zlé. A když pak zemře další dítě, dostaneme to samé. To byl zase úchyl a šmírák, takže si to taky zasloužil. To je neuvěřitelně dementní. A Poirot je vždycky ještě pobízí, jak kdyby se v těch kydech taky rochnil. A neustálých opakování je tam více – jen tohle je asi nejčastější. Kdyby ta kniha nebyla takhle stupidně vystavěná, mohla by být o nějakých 70 stran kratší.

Neskutečně mne iritoval Poirot. Pro něj v této knize najednou soucit neexistuje. Soucit je nebezpečný. Já neříkám, čím méně třináctiletých po tomhle světě chodí, tím lépe. Ale po té Vraždě v Orient-Expresu, kde jsem jakýkoliv prvek odsouzení postrádal, mi to přijde takové trochu slabé a neuvěřitelné. Mimochodem, ty nepříliš inteligentní duality které tu autorka staví... Svět se nestojí tak, že by bylo třeba volit spravedlnost, nebo soucit, respektive spravedlnost, nebo krásu. Spravedlnost musí být obecně soucitná a pokud není krásná, není dokonalá. Ty duality, na kterých onen bystrý Poirot v téhle knize staví, jsou falešné a prázdné.

Posledně mi dost vadila poslední "akční" scéna, ve které se nám objevuje prvek rituální vraždy, staré magie a náboženství, mystiky. Ten tam prostě potud nebyl. Najednou se nám zde z ničeho nic vykouzlí prostě proto, abychom dostali esteticky působivý konec. To bylo taky mimořádně nedobré. Jakkoliv jinak musím autore uznat, že velice pěkně pracovala s motivem krásna a obsesí krásném. Greyovský Michael, Lucifer a Narcis, byl až ohromující postavou s neuvěřitelnou schopností krást si scény pro sebe. Titánská postava, Poirot, génius, setkal se zde s jiným géniem. To se povedlo, uznávám.

Nu ono to prostě není po stránce detektivní špatné. Ani estetická výstavba a narace není špatná (většinou), ale vady, které jsem shora popsal, mi celkový dojem poněkud pokazily.