Harmonie: Nový způsob, jak nahlížet na náš svět přehled

27.04.2023

Věta "závada v našem porouchaném dialogu se světem tedy nespočívá v tom, že máme nedostatek znalostí, ale v tom, že nám chybí vztah ke světu jako takový" by mohla být jedním ze zásadních hesel knihy, která se mnou osobně silně pohnula. Charles, který v roce 2023 usedá na britský trůn jako král Karel III., vydal v roce 2010 knihu, jejíž název Harmonie má mnohem hlubší význam, než by se mohlo na první pohled zdát. A já při jejím čtení zažil vyloženou emoční bouři od naprostého zoufalství, přes závan optimismu k dojetí, pojmenování vlastních myšlenek, souhlasu a víře, že ještě není pozdě.

Nevěděl jsem, že Charles se věnuje přírodě a světu až do takové míry, jak vysvítá z knihy. Během prvních osmdesáti stran, kdy hovoří o tom, v jakém stavu je současný svět (a že se za tu dekádu mnoho věcí změnilo k alarmujícímu horšímu) mi bylo duševně i tělesně špatně, kam jsme to dopracovali. Následně jsem se dozvěděl, kam Charles řadí příčiny, což je samo o sobě dost zajímavé. A pak už jsem začínal pociťovat hřejivější pocity, kdy jako vášnivý zahradník a milovník přírody na mnoha příkladech ukázal možné cesty k nápravě. Co jsem velmi uznával, bylo jeho pojetí. Velmi jsem ocenil, že Charles prakticky celou knihu hovoří o společenství. Takže o tom, co jsme planetě provedli my všichni. Když naopak hovoří o svých projektech, jmenuje jejich založení, ale zdárný výsledek nepřičítá sám sobě. Striktně se drží rámce společenství a společnost. A protože má v sobě onu vášnivost, otevřenost, bezprostřednost a trochu prudkosti svého otce Philipa, nemá daleko označit věci nebo přístupy jako hloupost, aroganci apod. A v této knize je možno poznat jak přírodní svět, tak osobnost jejího autora, který v současnosti usedl na nejvýznamnější trůn. Navíc po své matce Alžbětě II., která byla a zůstává ikonou. Dosud přehlížený Charles dle všeho svým světonázorem může nabídnout velmi zajímavou budoucnost. A je bez pochyb, že svůj určitý vliv, pozici a možnosti udělat něco pro svět kolem sebe využil naplno.

"Provázanost všeho se vším" prochází celou knihou, jako celým světem přírody. Ačkoliv to má někdy za následek, že se Charles v myšlenkách opakuje za užití jiných slov, což může působit monotónně až kazatelsky, ke kazatelství má zatraceně daleko. Jinak je tu možno nalézt provázanost ekonomie s filozofií, duševním zdravím, urbanizací, přírodním světem, stejně jako s vědou všech možných oborů i školstvím a zemědělstvím. Předkládá svůj náhled na příčiny a možná řešení, která jsou mnohdy jednoduchá až banální. A přesto složitá v globalizovaném světě, který jsme si stvořili. Zásadní ideou je záležitost prostá - změnit vnímání světa kolem sebe, který je zvrácen současným ekonomickým modelem, poněkud pochybnou "urbanizací plné betonu a skla" a sekularizací společnosti nikoli jen v náboženství, ale i ve vztahu k přírodě.

Nechci vyzrazovat obsah knihy. Faktem ovšem je, že spousta souvislostí, kterou Charles zmiňuje, je nám všem a každému dobře známá, ačkoliv jsme si je nedovedly jasně pojmenovat nebo uvědomit. Věřím, že kdokoli se do knihy začte, bude často souhlasit. Jisté je, že musíme změnit přístup. Otázkou je jak.

Mimoděk se mi naskýtá srovnání s knihou Davida Attenborougha Život na naší planetě. Obě knihy v originále dělí deset let, přestože Davidovu jsem četl dříve než Charlesovu. Attenborough se mnou hnul též, možná ještě depresivněji. Přesto silnější, hlubší a trvalejší dojem na mě učinil Charles. Jak pro formu, projev i celkovou filozofii. A mám pocit, že Charles s rozdílem těch let, musí na současný svět hledět se skutečným zármutkem. Dalších deset let jsme promarnili a změny přicházejí pomalu. Možná příliš pomalu. Chybí ve světě lidé jako Charles nebo David Attenborough, jejichž filozofii, náhledů, myšlenkám a radám by svět naslouchal jistě mnohem pozorněji a s větší důvěrou, než jakémukoli paku, které se vteřinovým lepidlem přilepí k silnici a nenabízí žádné řešení, ačkoli rozkazů má po ruce hromadu. Hledejme harmonii, ne extrémy.

27.03.2023

Letos jsem si dala výzvu, že nebudu ztrácet čas nad knihou, která mě prostě nebaví. Ačkoli témata ohledně ochrany přírody a životního prostředí je mi blízká, bohužel se nemůžu zbavit pocitu, že právě lidi z této společenské sféry znečišťují naše životní prostředí nejvíce svým způsobem života. Třeba se mýlím, ale nebylo to tak dávno, když jeho rodina byla kritizovaná ohledně soukromých letů.