Hejnice - Legenda poutního místa přehled

07.06.2024

Hejnice jsou patrně nejkrásnějším poutním místem v Čechách (já vím: je to subjektivní), pokud jde o celkové zasazení do krajinné scenérie. Mohutná hradba strmých severních svahů Jizerských hor dodává tomuto chrámu téměř alpskou atmosféru. Od dětství jsem tam jezdil a postupně si k tomu místu vytvořil vazbu bez nadsázky láskyplnou. I proto jsem uvítal nový knižní počin rýnovického Domu česko-německého porozumění, nesmírně to zasloužilé organizace nejen v regionálním měřítku.

Knížka je velmi vkusně vypravená a poslouží jako ideální suvenýr pro poutníky, turisty i jako důstojný doplněk knihovničky všech milovníků Hejnic a Jizerek. Je vpravdě útlá a vzhledem ke své dvojjazyčnosti i hojným ilustracím a reprodukcím historického ikonografického materiálu je vlastního českého textu poskrovnu. Tvoří jej miniúvod, následně převyprávění legendy o vzniku poutního místa a návazná kapitolka o jeho dějinném vývoji od počátků po nejaktuálnější současnost (v roce 2022 se jim povedl obdivuhodný čin: ubytovali v klášteře neuvěřitelných 180 válečných uprchlic a uprchlíků z Ukrajiny!), obojí z pera Petry Laurin. Vše je podáno stručně, hutně, ale čtivě a kultivovaným jazykem. Pro zevrubnější poznání je vhodné sáhnout po některé z položek stručné bibliografie na konci knížky (obzvlášť doporučuji skvělou knihu Jan Heinzla a Milana Svobody). I výběr obrazového materiálu (různé veduty a staré fotografie Hejnic) je reprezentativní a kvalitně reprodukovaný.

Posouzení estetických kvalit a vhodnosti ilustrací Moniky Haniky je asi na každém čtenáři (osobně je pokládám za vcelku zdařilé, naivistické, leč nepřekračující meze kýče, ale mnohem spíš by se hodily do nějaké dětské knížky), nicméně zásluhou této ilustrátorky, která je potomkyní českých Němců z regionu (nar. 1947 již v Hesensku), obsahuje hejnická knížka ještě jednu zajímavost – převod legendy o poutním místě do jizerskohorského nářečí němčiny („paurisch“). To je bezesporu zajímavé nejen pro naše německojazyčné krajany (resp. jejich potomky), ale i pro všechny s němčinou alespoň trochu obeznámené čtenáře nejen z regionu. Jen škoda, že se – alespoň tak mi to přijde – jedná o převod poněkud mechanický. K nářečí totiž zpravidla patří i specifický styl vyprávění, jak vidíme třeba na výkonech lidových vypravěčů z Moravy, od padesátých let publikovaných i knižně, anebo na souborech nářečních textů. A ještě dva drobné minusy tato jinak moc pěkná knížka má: Zaprvé je to cena – pohybuje se kolem 200 Kč, přitom je to opravdu miniaturní dílko. A zadruhé několik stylistických neobratností, které v českém textu navzdory tomu, že je v tiráži uvedeno několik zkušených redaktorů, bohužel zůstaly, srov. „prostory kláštera využívala místní škola pro školní jídelnu, družinu a školní zahradu“ (s. 38) či „v Hejnicích, v zeleném údolí řeky Smědé a v obklíčení bukovými přírodními rezervacemi“ (zadní str. obálky).

Přesto knížku všem jizerkomilům i občanům a návštěvníkům kraje vřele doporučuju.