Helikonie - Jaro přehled
Brian Wilson Aldiss
Na Helikonii, planetě obíhající kolem binárních sluncí, trvá Velký rok tři tisíce let pozemského času: lidská civilizace se vzmáhá zjara, vzkvétá během období léta a téměř zaniká s nástupem zimy, jež přetrvává po mnoho lidských generací. Právě přichází jaro a Helikonie se pomalu probouzí z předlouhého sevření mrazu. Kmeny rovníkového kontinentu vycházejí z úkrytů, v nichž zdecimovány na minimum přečkaly nepříznivé klima a opětovně začínají soupeřit o nadvládu nad planetou s divokými tvory chladu – fagory. A v jedné z jeho vesnic, Oldorandu, znovu objevují řemesla, obchod, zemědělství, mince i nové rozměry mezilidských vztahů. Román Helikonie – Jaro je úvodním svazkem skvělé Helikonské trilogie, monumentální ságy, která přesahuje všechno, co dosud napsal jeden z největších mistrů imaginace žánru science fiction.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2023 , Laser-books (Laser)Originální název:
Helliconia Spring, 1982
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Helikonie - Jaro. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (19)
Helikonie je velmi originální a propracovaný svět, který mě bavil. A to i přes to, že jsem nebyla nějakou dobu schopna určit, o co vlastně v příběhu jde. Každou chvíli se v knize objevila nějaká postava, o které by si člověk myslel, že bude měnit svět. O pár stran později je však odsunuta do pozadí, odchází nebo dokonce umírá. Možná to byl jen můj dojem a nejsem na takový styl vyprávění příběhu zvyklá a proto mě asi kniha tolik zaujala. Předpokládám, že osudy postav budou rozvíjeny v dalších dílech, ty ale bohužel nejsou momentálně k sehnání. Okamžitě po přečtení, jsem ty další díly měla chuť přečíst, ale teď to prvotní nadšení trochu opadá. Knihu však mužů doporučit, i když pro někoho bude těžší se do ní začíst.
Pan Aldiss ukázal všem spisovatelům fantasy, že lze vymyslet důmyslnější a propracovanější svět, než jenom neustále bojovníky s meči na koních a všelijaké možné i nemožné čaroděje. Tento příběh na pomezí sci-fi a fantasy, začíná velice napínavě, když sledujeme osud malého Yuliho. Bohužel s útěkem z města jeho příběh končí a pan Aldiss se místo rozvíjení dalšího děje, začne věnovat samotné planetě Helikonii. Proběhne skok až ke třetí generaci a začíná úplně nový příběh. Tento druhý příběh mě bavil o poznání méně i když nemohu napsat, že bych se nudila. Nicméně v tomto druhém příběhu jsou některé pasáže zbytečně složité, zdlouhavě popisné, ale co mi vadilo nejvíc, tak že byl budoucí děj občas prozrazený dopředu. Naproti tomu audioknize nemám nic co bych jí mohla vytknout. Je ve všech směrech naprosto dokonalá a načetl ji pan Filip Jančík.
Související novinky (1)
Beren a Lúthien, Láska z jiného života a další knižní novinky (47. týden)
19.11.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
1983 -
John W. Campbell Memorial Award for Best Science Fiction Novel
Kniha Helikonie - Jaro v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 165x |
ve Čtenářské výzvě | 13x |
v Doporučených | 6x |
v Knihotéce | 199x |
v Chystám se číst | 66x |
v Chci si koupit | 12x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
1989 | Nonstop |
1992 | Helikonie - Jaro |
1997 | Helikonie – Léto |
2018 | Skleník |
1999 | Helikonie – Zima |
Nedočteň hřbitov, konečná stanice!
Přeskočím docela podařenou úvodní část na téma klasické fantasy, a přejdu rovnou k další části.
Obávám se, že autor měl poněkud problém s world-buildingem. Po většinu času máme dojem, že celé se to odehrává kdesi uprostřed ničeho na planině s pár ruinami, doslova na onom špinavém bahnitém dvorku, o kterém mluví jedna z postav. Uběhly celé generace, a teprve pak se dozvídáme, že tito lidé žijí uprostřed rozvalin celého velkého města s tajemným podzemím - a to ne že by okolo něj rozmrzl led, ne, tohle město tam bylo celou dobu a ti lidé tam vždy chodili, jen o něm autor prostě nepsal. Pak se tam píše o jakýchsi stromech zvaných bramis...brissim...brising...zapomeňte na to, prostě divně překomplikovaný název na to, že vegetace tam mají jednotky druhů. Řekli byste si, prostě něco jak borovice, smrk nebo bříza, zkrátka nějaký strom. Uběhne stovky stránek, a teprve pak se náhodou ukáže, že ten strom má snad stovky metrů, uvnitř je dutý a dá se v něm chodit, a představuje zcela vitální součást života těch lidí. Pak se tam objevuje jakási ludra zvaná smradlavec, a opět, trvá celou věčnost, než se dozvíte, jak vlastně vypadá.
Dalším problémem je charakterizace samotných postav. Chytrou postavu nenapíšete tak, že budete stále připomínat, jak je ta osoba vzdělaná a chytrá, ne, to se dělá tak, že říká a dělá chytré věci. Někteří lidé prý disponují věděním a vzdělávají se - v čem to vědění vlastně spočívá, co je jeho obsahem, a jak zlepšuje život těm lidem? Autor chtěl některé mužské postavy vykreslit jako brutální ignoranty, kteří si nepřejí vzdělané ženy. Takové věci se reálně dějí, je správně na ně poukázat, ale, opět, z jejich pohledu to vzdělávání musí vypadat jako prostá zašívárna od práce.
V jejich městečku je cosi jako cech kožedělníků, který si střeží tajemství zpracování kůže po celé generace - počkat, cech ve městě, kde je lidí asi tak pět a půl a řekli byste, že zpracování kůže konají držitelé zubů přežvykováním u ohně, jak v Lovcích mamutů?
V osadě je život lidí umožněn horkými prameny a lidé se do nich chodí koupat. Počkat, tak proč jim vadí se ukazovat nahý před ostatními? Kdo jim vnutil se za sebe stydět, když v toho jejich boha stejně moc nevěří? Velmi moderně americký pohled na věc.
Na oběžné dráze se nachází satelity pozemských pozorovatelů - proč tito s lidma na planetě nijak neinteragují a jejich existence není se zbytkem příběhu nijak provázaná? (Třeba dál je, ale nedočetla jsem.)
Tohle všechno možná nebylo mým důvodem k nedočtení, ale spíše to, že stovky stránek jde jen o handrkování se o moc na onom příslovečném špinavém dvorku.
Autor Problému tří těles nejspíš udělal dobře, když tisíce let na podobném světě prostě shrnul do jediné herní epizody.