Historie Bible přehled

02.07.2023

"Tak jako přehnaná slova díků určitým lidem nejednou zastřou a oslabí věrohodnost jejich zasloužené chvály, tak si musíme dát velký pozor, abychom Písmu nepřiřkli víc, než mu náleží, neboť taková přehnaná slova vedou k tomu, že i to, v čem je Písmo doopravdy silné, nakonec není pojímáno s náležitou úctou."
(Richard Hooker, anglikánský teolog)

Historie Bible je mimořádně čtivým a svěžím jazykem psaný průvodce Biblí, který se řadí do kategorie obecných úvodů (tedy: nevěnuje se biblickým knihám jednotlivě). Jeho největším kladem je právě to, že nepřipomíná učebnici nebo skripta, ale je zasvěceným povídáním pro vzdělané čtenáře, kteří však k chápání jednotlivých tezí nutně nepotřebují předchozí teologickou průpravu. To je prostě super.

Kladem také je, že je zde dobře vyvážená úcta k Písmu jakožto Božímu slovu s odvahou autoritu Písma prověřit kritickým pohledem. Možná by to úzkostlivější věřící mohlo trochu pohoršit, ale mě se líbila jak občasná rýpnutí (třeba když nám autor připomíná, že genealogické výčty jsou dlouhé "až do zblbnutí"), tak zcela vážně míněná otázka, jestli je to čtení Písma, které je zdrojem naší víry, nebo je to naše víra, která modifikuje naše předporozumění Písmu a modifikuje naše čtení Bible tak, aby nám vydala ty odpovědi, které si právě přejeme slyšet.
To na první pohled zní katolickým uším podvratně, protože v nesouladu s učením církve o posvátnosti svatého Písma i posvátné tradice a jejich nerozdělitelné provázanosti (např. slovy konstituce Dei Verbum: "Písmo svaté je totiž Boží řeč, písemně zaznamenaná z vnuknutí Ducha svatého; posvátná tradice pak předává Boží slovo, které svěřil Kristus Pán a Duch svatý apoštolům, bez porušení jejich nástupcům, aby je osvěcováni Duchem pravdy ve svém hlásání věrně uchovávali, vykládali a šířili."). Ale já to v Bartonově podání neberu ani jako útok na význam Písma nebo jeho inspirovanost, ani jako útok na církev jako instituci oprávněnou pečovat o výklad Bible. Beru to jako přátelské upozornění, které nás varuje před něčím, k čemu prostě máme tendence! A ještě víc to beru jako osobní pobídku, abych byl Písmu co nejvíce otevřen a moje čtení aby bylo co nejvíce autonomní (v míře, v jaké je to možné, samozřejmě, žádný věřící není tabula rasa když jde o Bibli - nemluvě o jejím záměrně komunitutvorném významu).

"Nakonec tedy vidíme, že neexistuje jeden správný způsob čtení Starého zákona / Hebrejské bible. Je to totiž ohromná a nesourodá sbírka, kterou lze vidět jednotně pouze tehdy, když na ni přiložíme nějaké interpretační schéma. Židé a křesťané to dělají různými způsoby, ale vždycky přitom něco z obsahu jejich knih ponechají stranou - a těžko si umíme představit, jak by tomu při tak pestré sbírce mohlo být jinak. Obě víry čas od času trvají na tom, že Starý zákon vypráví příběh, který ony samy chtějí, aby vyprávěl. Takový požadavek se tváří, že to, co věříme, určuje Bible, zatímco ve skutečnosti je systém obou náboženství do jisté míry na Písmu nezávislý, protože ho každý čte podle svých ústředních principů. Písmo je sice zdrojem obou těchto náboženství, ale ani u jednoho z nich nemůže za to, jak se to v nich nakonec vyvinulo."