Hlídač č. 47 přehled
Josef Kopta
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/300073/mid_hlidac-cislo-47-WIO-300073.png
4
217
217
Román vypráví o českém železničáři z konce minulého století a o jeho touze přiblížit se člověku v časech, kdy rozvoj techniky dokázal přiblížit město městu, ale lidé přitom zůstávali osamocení, člověk vzdálen člověku. Ideový i dramatický konflikt Koptova hrdiny vyrůstá právě z bolestné touhy osamoceného člověka být lidem blíž, být účasten jejich radostí i smutků, jejich života. Z touhy po poznání skutečného života lidí se rozhodne po dočasné ztrátě sluchu i nadále předstírat hluchotu: ale přetvářka, která mu měla také materiálně zajistit radostné stáří (poněvadž pro tehdejšího dělníka bylo předčasné pensionování největším pracovním úspěchem), mu přinese jenom nejtěžší zklamání: místo porozumění a dobroty nachází jen drsnost, sobectví, zlomyslnost těch, kteří před "hluchým" neskrývají svou pravou tvář. Nejen příkladnou čistotou stavební a slovesnou, ale především pro ukázněné zobrazení lidského dramatu, dějovou poutavost a věrnou kresbu prostředí a postav zůstává román dodnes živým a umělecky ryzím vyprávěním o pracujícím člověku.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hlídač č. 47. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (45)
Úkázkový příklad toho, co dokáže lidská hloupost a pomluvy. Určitě stojí za přečtení, přestože mě některé pasáže nudily.
meziválečná psychologická próza, často srovnávaná s díly bratří Čapků, Olbrachtem, Glazarovou, Pujmanovou... (u mne ovšem stále vede Havlíček); na Koptově Hlídači je znát ranost beletrizovaného psychologického popisu: místy zdlouhavé, místy příliš zkratkovité, jinde to zase trochu vrže, ale vcelku je obraz Františkova nitra zachycený jemně a přesvědčivě
nejvíc spekulací vyvolává (i zde mezi čtenáři níže) věrohodnost zápletky: zda a jak dlouho může člověk předstírat hluchotu? myslím, že může, a myslím, že dlouho (z osobní zkušenosti něco podobného a přísahám, že nekecám: 30 let jsme u blízkého kamaráda nikdo nepoznali, že téměř neslyší, prostě se občas zachoval jako podivín nebo mluvil mimo kontext - prozradil ho až rapidní nárůst mobilové komunikace)
uvěřitelná se mi zdá právě ta katastrofu spouštějící náhoda na začátku (nedorozumění mezi mladými milenci), nejvíc se mi líbila pasáž Františka před vojenskými lékaři a pak "jarmareční" závěr - o síle lidské pomluvy (nádherné vyvrcholení a poslání příběhu!)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Jeden umírá, druhý se rodí, třetí stojí mezi nimi tváří ke hrobu a zády k životu.“
Ocenění knihy (1)
1927 -
Státní cena za literaturu
Kniha Hlídač č. 47 v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 353x |
| ve Čtenářské výzvě | 36x |
| v Doporučených | 15x |
| v Knihotéce | 114x |
| v Chystám se číst | 79x |
| v Chci si koupit | 12x |
Autorovy další knížky
| 1990 |  Proč nejsem komunistou |
| 1977 |  Hlídač č. 47 |
| 1929 |  Třetí rota |
| 1950 |  SSSR v československé poesii |
| 1927 | Třetí rota na magistrále |
Chvílemi na mě bylo moc té květnaté poetičnosti, chvílemi to bylo neuvěřitelně poutavé. Ale ten smutek a následná depka je asi důvodem, proč si tuhle knížku nenechám a pošlu ji zase dál. Jak nabyla, tak pozbyla.