Hlubiny města přehled

05.09.2024

„Kdyby ten klavír nevážil nejmíň metrák,
a kdybychom nestáli dobrej patnáct metrů
od jakýhokoliv baráku, řekl bych,
že ho někdo prohodil támhle tím oknem . . .“
(Rutina – Martin Paytok)

„Každé město má své hluboké tajemství.“

První čtyři povídky jsem docela protrpěl. Nebavily mě. Už už jsem to chtěl vzdát, ale pak jsem si řekl, „jsou to jen povídky, nebude trvat dlouho, než se pročteš na jejich konec“. Navíc z velké části jsou od spisovatelů, o kterých jsem nikdy „neslyšel“. Například politický spisovatel Dalibor Vácha . . . a napíše fantasy? Nebo „venkovský“ spisovatel Jan Štifter. Fakt mě jeho „Zavařovačky“ totálně dostaly – chtěl jsem po nich tuto antologii odložit a zavařit jí někam hluboko do mé knihovny, aby tam hnila až do konce věků. Ale jak jsem řekl – vydrž, prďka, vydrž, třeba to bude lepší.

Malá ochutnávka:
Vykřičený dům byl označený velkým kamenem, zasazeným do dlažby, který měl při příchodu tvar mužského přirození, kdežto při odchodu tvar srdce. Za dveřmi jsme prošli chodbou do kruhové haly, kde v sedmi výklencích sedělo sedm nádherných dívek. Oblečené byly do průsvitných říz a pleť měly tak bledou, že skrze ni prosvítalo modré tkanivo cév.
(Dutý septagon – Petr Stančík)

Pátý a šestý příběh mě už zaujal. Například mě totálně dostal příběh, vedení v této antologii jako pátý. „Dutý septagon“ od Petra Stančíka. Jeho atmosféra byla perfektní. A zároveň musím přiznat, že po Mlýnu na mumie, jsem od tohoto spisovatele už nic jiného nepřečetl. Ale tohle se mu povedlo. Dalším dobrým příběhem byla „Rutina“ od Martina Paytoka. Detektivka s . . . klavírem – fakt povedený. Nádech tajemna mě dostal. No a pak už to jsou vesměs povedené příběhy.

Citát: Chcete si snad nechat ujít příležitost setkání s aktérem jednoho z nejnebezpečnějších městských mýtů? (Pan Twardowski)

Od povídky číslo 8 až po příběh příběh třináctý jsem byl spokojený. Pravda, „Luna ve spletitých uličkách“ od paní Vrbenské je spletitý příběh o kterém si můžete myslet cokoliv. Příběh „Zakantum“ od Veroniky Fiedlerové doporučuji, byl perfektní. Povídka od Anny Bolavé mě vůbec neoslovila a poslední příběh od Kristýny Sněgoňové mě totálně zklamal. Měl jsem za to, že tato spisovatelka umí víc. Ostatně, kdo se chce dozvědět víc, najdete ke všem povídkám mé komentáře v sekci „Části díla“ a nebo klikněte zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/hlubiny-mesta-513069

Citát: Víš jak jsme si v Praze vždycky dělali prdel, že Brno není město, ale duševní stav? (Dno výkopu – Vilém Koubek)