Hodina psodava přehled

(SPOILER) Na úvod bych ráda napsala, že nejsem čtenářkou fantasy knih (pominu-li Harryho Pottera a Pána prstenů, které jsem četla cca před 20 lety). Obě zmíněné knihy mi Hodina psodava v něčem připomněla (národy, které se mezi sebou nemají rády; cesta za ovládnutím světa apod.). Mám ale několik postřehů, které mi čtení knihy znesnadňovaly.
1. ohromné množství postav, v nichž jsem se neorientovala nejen kvůli jejich neobvyklým jménům (kreativitě při jejich vymýšlení ale musím dát plusové body), ale také proto, že se prolínal příběh současný a do toho se vplétaly příběhy předchozích generací. Mám ráda knihy psané tímto způsobem (minulost a přítomnost se střídají ve dvou dějových linkách). V této knize to ale nefungovalo... pro mě byla první půlka knihy chaos (ve jménech, v časech). Myslím, že zrovna zde by knize pomohlo, kdyby byl celý příběh (linka) předchozích generací odvyprávěn jako celek a nebyl by rozsekán mezi jednotlivé kapitoly přítomnosti.
2. chyběl mi slovníček pojmů - ztrácela jsem se v tom, co je co (na mě příliš velká snaha dávat všem předmětům nové názvy).
3. uvítala bych lepší popis jednotlivých národů (na jejich fyzickou odlišnost autorka mnohokrát poukazovala, ale já si jejich vizáž dávala do kupy jen velmi pomalinku a vlastně po celou knihu. Přitom bych ráda viděla, jak vypadá Arhen, Zarvéd apod. Stejně, jako jsem u Pána prstenů měla jasnou představu o tom, jak vypadá skřet... než mi ji filmová podoba zkreslila). Mám na mysli charakteristiku národů, jejich vzhled, typická jména apod. (mnohokrát bylo zmíněno, že má dítě arhenské jméno. Ale proč? Byla tam nějaká pravidla? Já jsem toto nerozklíčovala).
4. Hodina psodava je výborný název. V průběhu celé knihy se ale téměř neobjevuje. Až v samém závěru... přesto mi ale chyběl větší důraz a vysvětlení, co to hodina psodava je a proč je tak zásadní?
5. Po dočtení nevím, jak dlouho se příběh odehrával. Byly to roky? Nebo týdny? Runa byla unesená jako dítě, dospěla, otěhotněla... nicméně ostatní unesené děti byly ve chvíli záchrany stále dětmi... a potom Runin bratr Garen (zůstal dítětem nebo měl jen dětskou vizáž jen kvůli své psychické zaostalosti?)
6. Příběh byl komplikovaný a hodně "zhuštěný". Knize by slušelo rozdělit jej do více dílů. Děj plynul tak rychle a překotně, že jsem neměla čas si jednotlivé chvíle a významné okamžiky v příběhu "zažít". Protože byly ihned přebity něčím dalším, nový, stejně významným. Prostě mi chyběly "oddechové" pasáže, abych si mohla vydechnout a děj vstřebat.

Určitě to pro autorku byla zajímavá zkušenost, psát o smyšleném světě. Mě ale kniha neoslovila tolik, jako Pouštní včela (kde je smyšleno také něco malinko, ale v podstatě se příběh odehrává v realitě).

14.10.2024

(SPOILER) Možná jsem měla velká očekávání, protože Veronika Matysová pořádá kurzy pro spisovatele, ale i když jsem se snažila hodnotit knihu, jako bych to nevěděla, bylo to těžké a k dočtení jsem se musela nutit. Několikrát kniha málem letěla do kouta (naštěstí jsem měla výtisk z knihovny, který jsem nechtěla poškodit), jak mě autorka naštvala. Autorky si vážím za její práci pro spisovatelskou komunitu, nicméně tady hodnotím knihu, ne osobu autorky.
Začněme pozitivy - svět a jeho historie jsou dobře propracované, oceňuji vizuální rozmanitost různých národů. Základní nápad s řetězcem Osmi se mi také líbil a pasáže minulých generací, jak se řetěz skládal, jsem si užívala ze všeho nejvíce - příběhy se neopakovaly, a mnohogenerační sága nás vzala po celém kontinentu. Autorka má také velmi dobře zvládnuté řemeslo, text se dobře čte.
A teď pár slov k vysvětlení nízkého hodnocení. Má několik hlavních důvodů
- Struktura tohohle příběhu je chaotická. Autorka si pod sebou opakovaně podřezává větev v podobě spoilerů na zbytek příběhu. Příběh začne v podstatě odprostředka, takže celé první dvě třetiny je jen těžké cítit nějaké napětí, protože víme, jak to dopadne, a jen čekáme, až se tam příběh tedy konečně doklopýtá. Pak se obě linie konečně spojí, jen aby příběh dál přeskakoval, dopředu nás varoval, že se stane to nebo tamto. Časté vyprávění různých postav o jejich minulosti (a to i u postav, které nejsou zrovna nejsdílnější) evokuje cimrmanovské "víte, to bylo tak".
- Postavy. Já jsem čtenářsky odchovaná Tolkienem, takže nemám obvykle problém se vyznat i ve větším ansámblu postav. Tady jsem byla ztracená. Postavy, obvykle navíc představované po skupinách, pro mě představovaly jen jména na papíře, ani jediná na mě nepůsobila živě. Navíc cca ve 2/3 knihy většinu dosavadních postav opustíme a začína se nanovo s úplně novými skupinami postav, což... není nejšťastnější. Postavy a jejich názory se objevují a mizí, jak se to zrovna hodí.
- Teď následuje velký SPOILER - Děj v závěru má sice dobrá odhalení, ale několik posledních kapitol je možných jen proto, že většina postav se chová jako idioti a zároveň náhoda hraje někomu do karet. Runě jasně řeknou, že podmínkou řetězu Osmi je, aby matka byla prvorodička. Runa moc dobře ví, že není, ale radši by je nechala zabít svoje dítě, než aby to přiznala? Kdyby jim řekla, že její dítě není to pravé, možná by neměli důvod je zabíjet. Kdo sakra tahá malou holku na záchrannou misi? A arhání si jen tak vychovávala Runina bratra celá léta, prostě pro případ, že by ji náhodou potřebovala vydírat? (Chápu na co koho potřebovali, ale nebylo by lepší nechat Runina bratra odpočívat v pokoji a jako páku proti Runě použít Henin - měli ji při únosu přímo pod nosem). A stejnou náhodou je to teta chlapce kterého Nara kdysi zabila? A plukovník se po letech probudí z komatu právě včas, aby mohl zasáhnout do děje? Na můj vkus už je tam těch náhod trochu moc.
V závěru bych řekla asi tolik: Hodina Psodava trpí přílišnými ambicemi. Autorka se snaží hrozně moc příběhu a vývoje a worldbuildingu nacpat do příliš krátkého rozsahu. Vymyšlené je to dobře, kostra je dobrá, ale protože se nikde není čas zastavit, člověk se nestíhá zorientovat, užít si něco, svět nemá moc barev a chutí, jen občas a v náznaku. Opakovaně jsou zmiňované grinolie, ale dodnes si nedovedu představit, co to je. Bylo by lepší buď příběh rozdělit do více dílů a nebo proškrtat některé události, které nemají tak zásadní vliv. V Hodině Psodava je totiž podle mě schovaný dobrý příběh, jen bohužel není moc vidět.