Holocaust přehled

18.08.2023

Padesátá léta v izraelském kibucu, kam se po válce přistěhoval mladý německý Zid. Jako jediný z rodiny přežil nacistické běsnění. Poté, co zakládá rodinu s izraelskou právnickou Tamara, se rozhoduje podstoupit trnitou cestu do minulosti a odhalit tragický osud své rodiny. Vynikající, viděla jsem i serial, ale kniha je daleko lepší.

09.04.2023

(SPOILER) Jak začít psát o knize, která mě právě rozdrtila na tisíce malých kousků, z nichž každý je naplněn neskutečnou bolesti a zároveň touhou po životě.

Jak psát o něčem, o čem jsem četla v tisíci podobách, zamýšlela se nad tím, jak dokáže jen lidská rasa ublížit sama sobě.Přesto mě právě dočtená kniha zasáhla . Neskutečně. Bolavě.

Co jsme to my lidi za rasu, že si dokážeme tak krutě ubližovat.

Kde byl Bůh, když kněží světili zbraně ve jménu kruté nelidskosti, kdo vychovával ty mladé německé generály, kteří od svých spících dětí odcházeli střílet do bezbranných židovských dětí, ponižoval jejich matky tím, že je nechal vysvlečené pozorovat , jak jejich členové vé rodiny padají do jam, kam pak směrovaly i ony a jejich děti....????

A co se děje, zde na tomto světě pomalu sto let od prvních náznaků genocidy . ..
Kdo chrání lidské potomky od dalších válečných konfliktů? Zase jsou někde ponižováni slabší, zase někde žijí sirotci bez ochranné rodičovské náruče , zas někde...nedaleko od nás... obchází nesmyslná smrt a směje se nám...a my???? Co děláme my? Koukáme na zprávy, jak nám opět říkají zakřivené informace, naši politici se hrdinně plácají po ramenou...ale skutek - utekl..., uklidňujeme se, že ...všechno to zlé je přece daleko...spíme nerušeni , naše děti a vnoučata pláčí...zaplať Pánu Bohu...jen nad odřeným kolenem nebo špatnou známkou...

Kdo má tu moc zastavit jakékoli valečné běsnění??? Kdo má tu moc zastavit zbrojení a prostředky dát na vědecké výzkumy prozatím nevyléčitelných nemocí???

Miliony otázek nad jednou knihou. Neskutečný pocit zmaru nad cenou lidského života.

Zajímavé, že všichni členové SS, kteří byli dopadení se před smrtí zpovídali a ustrašeně litovali svých činů. Přála bych jim všem dohromady zažít ten pocit, když vidí člověk umírat milovaného člověk cizí, zlou silou. Vím, oplatky se nepečou, jak říkávají bezelstně malé děti.

Je mi po přečtení knihy velice smutno. Nad námi, nad lidmi, nad rasou, která neskutečně vynalézavě dokáže ubližovat sama sobě.

Ani láska, čistá a upřímná zde v knize nezvítězila. I ta byla lidskou nohou zneuctěna, pošlapána, zabita...

Amor vincit omnia