Homo migrans: Globální historie migrace přehled

17.09.2024

Šikovný přehled, jehož faktografičnost vyvažují interpretační "poučení" za každou z kapitol i zobecňující a zhodnocující závěr. Kniha není jen suše popisná a výklad se docela dobře čte, i když těch různých zmíněných souvislostí (jako např. že dánská technologie Bluetooth je připomínkou krále Haralda I. Modrozuba), které to oživují, bych uvítal o něco více. Velmi užitečné jsou mapky a diagram růstu lidské populace v různých dějinných epochách. Oceňuju snahu o zapracování archeogenetiky a lingvistiky, bez kterých se čistě archeologické studium pohybu a mísení populací neobejde, nicméně je patrné, že autor celou řadu důležitých zdrojů nemá nastudováno (typicky např. v kapitole o Indoevropanech na s. 69-82), možná i proto, že až příliš upřednostňuje frankofonní literaturu. Tím dochází k poněkud neadekvátní skepsi ohledně vypovídací hodnoty a dosavadních poznatků těchto disciplín. Dnes například víceméně jasně víme, že indoevropské jazyky přinesla do Evropy populace z východních ponticko-kaspických stepí před necelými 5 tisíci lety a různé podoby této expanze vykresluje celá řada archeogenetických studií (v češtině shrnutých např. v knihách "Mých prvních 54 000 let" či "Zrození Evropanů"). Takže z toho není třeba dělat zas až tak velký otazník. Naopak je skvělé, že autor je poučen poznatky D. Graebnera a D. Wengrowa, jejichž zásadní kniha "Úsvit všeho", která mění mnoho stereotypních představ o dějinách lidstva, vyšla nedávno i v češtině. Tu a tam se projevuje typická a poněkud protivná francouzská sebestřednost, jak ostatně dokládá už jen název kapitoly "A konečně Frankové", odkazy na etymologii téměř výhradně francouzských slov, ale i určitý všudypřítomný osten vůči vědě "anglosaské" provenience. Najdou se zde i chyby (např. na Britských ostrovech v době římské expanze nežili Galové, nýbrž Gaelové) nebo sporná tvrzení, u kterých nelze nezvednout obočí: "Nutno poznamenat, že že vlády západních zemí nahlížely na všechny uprchlíky z Východu jako na politické. Utvrzovaly tím své vidění světa. Ovšem lidé z východní Evropy utíkali především kvůli podstatně vyšší životní úrovni na Západě" (s. 248). Také mě překvapilo, že autor neví nebo přinejmenším nezmiňuje, že keltská oppida se kromě Pařížské pánve, jižního Německa, Rakouska a Švýcarska nacházejí také v Čechách (s. 109), zvlášť když správně vytyčuje rozsah laténské kultury až do Čech (s. 115). Takže na bezvýhradný potlesk to není, ale i tak je to hutné, podnětné čtení, jehož hlavní předností je široký globální záběr a koncepční vyváženost (proporčnost) jednotlivých kapitol od prehistorie až po dnešek. V každém případě jde s přibývajícími stránkami o čím dál smutnější čtení, které by se nakonec dalo vystihnout jedinou větou: Homo homini lupus.