Honba za meteorem / Doktor Ox přehled

01.09.2020

Upřímně - není to četba pro děti ani pro mládež. Ne že by vám to ublížilo, mladí přátelé, ale nebude vás to bavit, protože tomu nebudete rozumět. Honba za meteorem je karikaruta běžného lidského chování napsaná velice duchaplně a s humorným nadhledem. Samozřejmě že si při tom musel rýpnout do těch bláznivých Američanů. Hlavní město příběhu Whaston se vyslovuje stejně jako western. Jen se podívejte na ty figfurky. Dva dobrosrdeční strejcové, kteří se poškorpili k vůli pitomosti a velice teatrálně se jako nenávidí. Mladík a dívka, které nezajímá nic, než kdy bude svatba. Stará hospodyně, která schválně komolí vznešení vědecké termíny a při tom je jasně vidět, že jim rozumí a velice dobře chápe jejich zbytečnost. Ta paní musela být vážně inteligentní dáma. Dvojice mladých milonářů, kteří si jen tak z nudy cestují po světě a vyhledávají atrakce. Čistě z intelektu se dokážou oženit i rozvést, aniž by měli tušení, co to je ta láska. Mladý vědecký génius se svým mecenášem, to abychom tam měli nějaký děj. Příběh se čistě jen z důvodu lidské blbosti vyhrotí až do situace, kdy hrozí celosvětová katastrofa. Ale vida, všechno se řeší dobrotou lidského srdce, která se v mezní situaci prostě musí projevit. Prostě musí.

Nebo nemusí? Ve druhém příběhu nechává autor všechny lidi zdrogovat strašlivým jedem zvaným Ox-Ygen, který zcela nezvladatelně zesiluje lidský egoismus. A kde máme to dobré srdce? Podobně jako prve se celé městečko blíží ke katastrofě a pan Jules Verne se cítí nucen sáhnou ke svému osvědčenému nástroji - když už se opravdu nedá nic dělat, vstupuje na jeviště náhoda a na poslední chvíli se to otočí. Takže to skončí dobře, čtenář si může oddechnout, ale autorovi to nestačí. Docela vážně a vášnivě provolává: Ne, člověk není bezduchá hříčka biochemických pochodů svého těla, vždycky má možnost volby!

Přečtěte si poslední dvě věty, tam to je. Pan Verne snad cítil potřebu se vyjádřit k mechanickému světovému názoru, podle něhož svoboda a tvořivost nejsou skutečné, ale jenom se nám zdají. Bylo to napsáno před sto lety. Dneska už si to nikdo nemyslí, viďte :-)