Hořící lilie přehled
Otomar Dvořák
Na pozadí skutečných událostí se blíže seznámíme se svéráznými hrdiny, kteří se pod vedením tajných agentů francouzského krále Ludvíka XIV. propůjčili k provedení největšího teroristického útoku, jaký kdy byl spáchán v Čechách. Město Praha onoho osudného 21. června roku 1689 málem zaniklo ve zhoubných plamenech... V dramaticky stupňovaném ději a monumentálních davových scénách apokalyptické zkázy rozehrává autor příběh, který ani po téměř čtyřech stoletích neztratil svoji naléhavou aktuálnost.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hořící lilie. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (12)
Velký oheň v Praze 21. června 1689 a mnohé, co k němu vedlo, plus vhled do duší těch, kterým život nenabídl vůbec žádnou naději. Potomek kata Mydláře a jeho trable s láskou a se sebou samým, bezradná Aneta, pasák a Velký hejtman Vavřinec Procházka a jeho kumpáni, z nichž většina schází tím, čím zachází, žoldácký agent Sedmihradský, píšící páter Beckovský, Tříprstenový Francouz Reymont, spor Francie s Rakouskem, co vůbec není to hlavní... A plameny ve všech možných podobách. - Knížku jsem si sehnala kvůli informaci, že jde o zachycení prvního případu terorismu v Čechách, nečekala jsem nic zásadního - a nakonec si čtení velmi užila. Je to evidentně dobře ozdrojované, míra reality a fikce v uvěřitelném poměru a příběh koncentrovaně a zručně napsaný.
Dobře a poutavě napsaný příběh, který je založený na skutečné události. Kniha se dobře čte a nemá žádná hluchá místa. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Hořící lilie v seznamech
v Přečtených | 52x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 61x |
v Chystám se číst | 30x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Praha 17. století žhářství Čechy historické romány
Autorovy další knížky
2015 | Vřeteno osudu |
1999 | Utajené dějiny Čech 1. |
2008 | Skrytá česká historie |
2007 | Hořící lilie |
2009 | Utajené dějiny Čech: od pravěku do roku 1945 |
(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!
Na knihu jsem narazila v rámci rozvíjení teorií, proč dle jedné zmínky v knihách Anne Golon neměl Joffrey de Peyrac jet do Prahy. O to vtipnější pak bylo, když jsem na začátku jedné z kapitol narazila na otázku: „Je tady Joffrey?“ Šlo sice o jiného Joffreye, který navíc dost bídně skončil, ale pobavila jsem tím většinu angelikologické komunity. Nu a proč tedy Peyrac neměl jezdit do Prahy? Na konci 17. století v hlavním městě českého království propukl ničivý požár, který údajně založili Francouzi. Vše francouzské bylo následně krutě stíháno a pronásledováno.
Přiznám se, že o této historické události jsem neměla vůbec ponětí, a tak jsem se rozhodla rozšířit si obzory. Z českých titulů je k tématu kromě publikací Jany Pažoutové, z nichž jedna je odborným dílem a druhá beletrií, dostupná ještě Dvořákova kniha nazvaná s odkazem na znak francouzského krále. Očekávání jsem neměla pražádná a o to víc mě kniha příjemně překvapila. Pažoutovou jsme zatím nenastudovala, takže nemohu poukázat na historické nepřesnosti zmíněné v komentáři uživatele @ Kakho-Oto. Kniha byla napsaná poutavě, působila věrohodně, bylo znát, že autor o reáliích i době něco ví. Jazyk byl velmi pěkný, prošpikovaný různými dobovými výrazy a rčeními, u kterých mě trochu rušilo kurzívní proložení, a co se kompozice týče, bylo znát, že scénárista se v autorovi nezapřel. Četba ve mně vyvolávala naprosto konkrétní obrazy až filmové scény, např. kapitola, která začíná tím, jak Vavřinec pozoruje kapku vody na vinném listu. K tomu vystoupení některých historicky existujících osobností, ať šlo o pátera Beckovského nebo Lobkovice, které fajnšmejkr ocení. Za mne tedy po dlouhé době velmi příjemné překvapení!
Pokud bych měla něco vytknout, tak snad jen nepropracovanost ústřední ženské postavy na úkor postav mužských. Kat Mydlář je zde sice kladným elementem (navzdory své profesi), ale je to takový trochu trubec do počtu, z knihy na mě vztah s Anetou nepůsobil jako kdovíjaká láska, takže milostný trojúhelník mě příliš nezasáhl. Taktéž jeho sok v lásce si mé sympatie nezískal, na to byl příliš jednoduše vymalovaný. Nejbarvitějšími postavami jsou tak zdánlivý hlavní antihrdina Vavřinec a setník Sedmihradský, který Vavřince (a proto ho označuji jako zdánlivého) naprosto zastínil. Jeho figura je sice negativní postavou, ale je propracovaná tak, že čtenář k němu chtě nechtě nějaké sympatie pocítí – na rozdíl od naprosto nemastné a neslané Anety vláčené okolnostmi osobního života a doby. Zprvu pod tíhou okolností přijímá Mydlářovu nabídku, aniž by ale bylo jakkoli patrné, zda si k němu vybudovala nějaké sympatie. Později propadá romantické lásce s Durezem, ale jejich vztah je popsaný příliš ve zkratce, že milostné vzplanutí vychází tak trochu vniveč. Nu a nakonec, opět pod tíhou okolností, přijímá nabídku Semihradského a byť je na konci zmíněno, že se do Francie vrátila, čtenář vlastně netuší, zda to byl její šťastný konec nebo ne. Aneta je postavou naprosto osamělou a bloudící, což podprahově ukazuje nejen na roli osamělé ženy bez mužského ochránce, ale částečně i postavení francouzské minority v Čechách.
Vrátím-li se k Angelice, mám podezření, že autor sérii četl a vypůjčil si z ní některá jména. Durezův otec se kupř. jmenoval Nicholas Merlot (ano, ten Nicolas, co ve filmu skákal Angelice pro lekníny) a zemřel při ztroskotání člunu. Durez se následně stal chráněncem barona Armanda de Sancé (jméno Angeličina otce), který byl zapleten do záležitostí frondy (stejně jako Angeličin strýc). A to už nemůže být náhoda :-).