Horko a Horečka přehled

08.01.2020

Protože předpokládám, že takhle starou lepenou knížku (orig. 1973), která se mi po jednom přečtení a několikerém prolistování úplně rozpadla, už dneska nikdo číst nebude, napíšu komentář delší.
Autor musel na vlastní kůži poznat životní podmínky v Honkongu, Thajsku a na Filipínách, nastudovat materiály o mnoha nemocech a poznatky sepsat tak, abychom pochopili, proč musela vzniknout SZO (Světová zdravotnická organizace).
Vypráví o tyfu, moru a choleře, které spolu s úplavicí měly daleko větší vliv na průběh válečných tažení než řada slavných velitelů, dále o chřipce, žloutence, lepře (malomocenství), vlasovcích (parazitická hlístice), schistosomiáze (motolice), leishmanióze (černá nemoc přenášená bodnutím hmyzu); o situaci v Neapoli, kde roku 1957 očkovaní američtí turisté onemocněli černými (pravými) neštovicemi (lehký průběh) a kvůli opožděné diagnóze kontaktů jiní dva lidé zemřeli; také o tom, že válka a s ní související masové přesuny obyvatelstva podporují šíření malárie (u níž současné odhady SZO uvádí, že v roce 2015 se jí nakazilo asi 212 miliónů osob, z čehož přibližně 429 tisíc infekci podlehlo.), a že narkomani, kteří si ve válce ve Vietnamu navykli na heroin, se po návratu do USA stali dárci krve, aby si vydělali na drogu, pročež pak těžce nemocní v několika případech dostali transfúzi se smrtelným přídavkem malárie…
Seznámil mě s příběhem H. Dunanta, zakladatele Červeného kříže, s krysami velikosti jezevčíka, velmi užitečnými, protože hubí šváby, a upozornil, že podle Švýcarů byl farmaceutický průmysl největším zaměstnavatelem lidí s vysokoškolským diplomem. Zmiňuje se o mnoha dalších tématech, např. šarlatánech, DDT, polském prof. Koprowskim, s nímž se osobně setkal, čínské medicíně, ale o co čtenáře nemůžu připravit, je krátká ukázka z relaxační části.

- Pacient je poslán do ambulatoria na injekci. Na stěně vidí velkou šipku, která směřuje k malé tabulce, umístěné téměř nad podlahou. Když se k ní nakloní, čte: Právě jsi zaujal správnou polohu pro injekci.

- Žena ze zapadlé vesnice přicházela každým rokem do porodnice rodit. Když se po desátém porodu chystala domů, zeptala se jí porodní asistentka: „Tak co, milá paní, za rok se určitě zase uvidíme?“
„Asi ne, právě jsme s mužem přišli na to, z čeho se to bere.“

Přestože na začátku Wolanowski říká, že boj proti nemocem nelze oddělit od boje proti hladu, protože vysílený organismus podvyživených lidí snadno podléhá každé infekci, na závěrečných stránkách cituje úryvky interview s laureáty Nobelovy ceny v oboru lékařství, které znamenají poněkud kyselou tečku – čím větší úspěchy v boji proti epidemiím, tím více lidí na světě, tím větší počet podvyživených lidí a chorob.
P. Medawar, Británie: „Ano, jistě, je to paradoxní, že lékařský pokrok vyvolává ještě závažnější problémy.“
P. Alto, USA: … omezit přírůstek obyvatelstva, aby byly vytvořeny reálné předpoklady k jeho výživě…
Prof. A. Lwoff, Paříž, cituje slova jednoho z největších protivníků Jennera (který začal s vakcinací kravskými neštovicemi): „Neštovice jsou důležitým činitelem v regulování počtu obyvatelstva, zvláště v chudých rodinách a v rodinách s mnoha dětmi.“

(Jako správnej opožděnec jsem konečně zjistila, že bez servítku se vážně překládá - na "bez ubrousku" si ale asi nezvyknu.)