Hovory tužkou: Dokumenty z let 1941-42 přehled
Vladimír Helfert , Jura Sosnar (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522341/bmid_hovory-tuzkou-dokumenty-z-let-1941--lFQ-522341.jpg
5
1
1
V motácích psaných svému spoluvězni hovoří Vladimír Helfert o české hudbě a jejích velkých zjevech, o významu Smetanova díla, také však o své víře ve šťastný výsledek války. V úryvku z vězeňského deníku se vyznává ze své lásky k hudební vědě a črtá plán své příští práce, jehož uskutečnění překazila smrt. Edice: Knižnice Hudebních rozhledů, ročník 2, svazek 4.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hovory tužkou: Dokumenty z let 1941-42. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Hovory tužkou: Dokumenty z let 1941-42 v seznamech
| v Přečtených | 1x |
| v Doporučených | 1x |
Mužné, k optimismu burcující, překvapivě obsáhlé dopisy. // ...Až si říkám, že nemohly být napsány tam, kde byly napsány, že nebýt datace či několika zmínek o cele a dozorcích, nepoznala bych to... // Jde takřka o monolog muzikologa Vladimíra Helferta. Jeho slova, jeho myšlenky a přání. // Druhý z autorů, o generaci mladší, funguje jako svědek - člověk, který se ocitl ve stejnou dobu na stejném místě a přežil. To on vrací čtenáře na zem, prozradí pravý, chcete-li drsný stav věcí a těžkosti, o kterých se V.H. v dopisech nezmiňuje. Stačí mu na to několik odstavců.
Působivé dílo! Dávám maximální počet hvězdiček. // Přidávám štítky + jak bývá mým zvykem, několik řádků z knihy opisuji. Domnívám se, že hovoří jasně. Nuže, nechť dosvědčí myšlenkovou soustředěnost pisatelovu. A ten optimismus.
--------------------------------------
ÚRYVEK (složenina ze třech dopisů):
(...) A život, milý příteli, v celé své šíři a bohatosti směřuje ke stále vyšším a dokonalejším stupňům lidskosti, třeba že ten vývoj nejde v rovné přímce vzhůru, nýbrž má četné propadliny obdobné přírodním katastrofám. V takové katastrofě dnes jsme, ale zase se z ní dostaneme.
(...) Když uvážíš, že to, čím každý z nás nyní prochází, není náhoda, nýbrž dílo té zákonitosti a že to, co se děje ve světě, je ohromný proces na té cestě řádu k lepšímu lidství - pak ti tohle dá tak velkou bezpečnost a klid, že s jasnou myslí a pevnou vírou čekáš, až odtud z vězení vyjdeme, zavoláni tím řádem, abychom dále pracovali na jeho díle, a abychom se stali platnými třebas i jen nepatrnými články v tom velkém díle božském.
(...) A v tuto budoucnost stále pohlížej, ta ať Ti dává síly. A pak se setkáme s radostnými pohledy, stiskneme si v pohnutí ruce a řekneme si: tak, příteli drahý, dobře jsme to překonali, teď dobře začneme na svém úkolu, abychom dobře dokonali své pozemské dílo.
A bude kolem nás slunce, takové jasné, smetanovské slunce a bude nám zářit do nových slavných dnů. Čeká nás svoboda, svobodná, socialistická vlast a práce pro její lid. Čekají nás naši drazí, pobyt mezi nimi, tvůrčí práce i radostné chvíle štěstí a oddechu, družná zábava mezi přáteli. A naše krásné české hory a řeky, táboření v přírodě, hudba, nová křídla - není to něco krásného, když tohle vše a jiné máme před sebou?