Hra na fanty přehled

10.10.2024

Moje historicky první Francisovka, ke které jsem se dostala úplnou náhodou a tak trochu "z nouze" se dala do čtení. No netušila jsem, o jakou parádu jsem tak dlouho přicházela, když jsem si myslela, že tyto knihy nejsou pro mne.
Především mě chytla linka s hrdinovou manželkou, to bylo něco tak nečekaného a originálního. Detektivní zápletka také zajímavá, je to velmi napínavé, ale také vlastně takové milé, příjemné čtení.

Kniha (resp. autor) mě tak pohltila, že jsem začala číst jednu knihu za druhou a dala jsem si výzvu přečíst je nakonec všechny. Zatím jsem přes léto stihla devět, takže mám už trochu srovnání. Hra na fanty za mě patří rozhodně k těm lepším, takže jsem ráda, že jsem po ní sáhla jako první a nechala se tak vtáhnout do světa dostihů ve velkém stylu (i když bych stejné mánii podlehla asi po každé knize, kterou jsem zatím od autora četla, i ty slabší jsou pořád dobré).
Určitě doporučuji. Nadčasová klasika. A i na Velkou Pardubickou budu letos koukat novýma očima. Díky Dicku Francisovi jsem se nevtíravým způsobem dozvěděla tolik nového o koních a dostizích, ačkoliv jinak mě tato oblast moc nezajímá.

01.06.2024

Paráda: výborné a napínavé čtení, dýchající, myslící, prostě živoucí postavy, výborná zápletka nekončící na prahu hlavního zločinu zlých hochů, ale s morálním přesahem do života hlavního hrdiny. Nutí čtenáře přemýšlet, jak by se v jeho situaci sám zachoval...
Naprosto výjimečná detektivka, která na 180 stranách obsahuje vše, co může čtenář očekávat (i něco navíc), přitom nás ještě provede závodišti, dostihy, seznámí nás s koňmi, jejich majiteli, trenéry a jezdci, a sázkaři.
A samozřejmě dostihovou sportovní novinařinou (tehdy samozřejmě důležitou součást skoro všech britských novin), kterou zásadově ke své újmě představuje hlavní hrdina.
Pořádná sonda do domácí péče o invalidu a neskutečně propracovaná etuda o vlivu alkoholu na lidské vnímání a koordinaci.
Vůbec se nedivím, že jako autorova prvotina z roku 1968 román obdržel řadu ocenění. Škoda, že takové detektivky se dnes už nepíší...

"Hrubý nástin článku je zrada, tím si člověk přímo říká o redakční škrty a změny. Je v redaktorově moci, aby s mým hotovým článkem zacházel nemilosrdně, jak mu bude libo, a jistě to taky udělá. Neměl jsem ale chuť dávat mu pod nůž embryo."

"Už jsem věděl, že člověk nedokáže zůstat střízlivý jen silou vůle. Ten zatracený prevít alkohol člověka zmůže přesně ve chvíli, kdy si myslí, že nad ním vyhrál."

Překlad slušný (nejspíš taky první) = humor a svižnost originálu plně zachovány, ale stejně se dvorní překladatelka občas utla: jednak je prostě rozdíl mezi redaktorem a editorem (výše uvedený citát se spíš bude týkat editora, zpracovávajícího článek obdržený od autora před jeho vydáním), jednak někde se kmitl pojem dvouletek - asi odvozeno od typu dostihů (pro dvouleté koně), ale kůň to bude spíš dvouročák...