Hra o manželství přehled

16.01.2024

Určitě se kniha dala zestručnit a upravit ji do podoby novely. Přidat dialogy, obohatit děj a poškrtat sebelítostné a melancholické monology.
Jsem ale ráda, že tomu tak nebylo.

Děj není nijak převratný - téma nešťastné mladé lásky je všudepřítomné a nedá se v něm dějově přijít s něčím novým. O to více prostoru pak dostává lyrika.

Eugenides velmi přesvědčivě popsal život člověka, který trpí psychickou poruchou, který je sice nadaný, ale zároveň si ve své nemoci libuje natolik, že se sám odsoudl k životu plnému utrpení a samoty.
Popisuje život zajištěného člověka, který pochází z vyšší střední střídy, je úspěšný a nikdy nemusel čelit situacím, které by jej mohly existeniálně ohrozit.
V neposlední řadě popisuje osud někoho, kdo se sám v sobě ztratil a snaží se opět najít.
Všechny tři spojuje jedno - touží po lásce, která, i přes věškerou snahu, je nakonec mine.

Nedovedu si představit, jak křehká a zároveň bohatá musí být duše někoho, kdo napíše příběh, jež zaznamená život ze všech jeho úhlů.

07.06.2023

Dát knížce tři hvězdičky u mě může znamenat mnoho různých věcí. Někdy takto hodnotím druhé díly, které byly slabší než předchozí, proto jsem ubrala jednu hvězdičku. Jindy jde o knížku, která sice byla obstojná, přesto se k ní neplánuju znovu vracet. Taky tak hodnotím dílka, od kterých jsem měla mnohem větší očekávání a vidím prostor ke zlepšení. Hra o manželství ale není ani jedním.

Od autora jsem ještě nic nečetla, neměla jsem žádná očekávání a vlastně netuším, jestli se k ní v budoucnu chci anebo nechci vracet. Můj pohled na toto dílko je natolik komplikovaný, že hodnotím třemi a mám potřebu vysvětlit, proč tomu tak je. Knížka je po literární stránce výborně napsaná a autor je laureátem Pulitzera zaslouženě. Přesto se nedá říct, že by byla prvoplánově čtivá. Přiznávám, že jsem samu sebe nachytala při pocitech, že chci knížku zavřít a pustit se do něčeho jiného. Vyloženě jsem se místy musela nutit ke čtení. Zároveň mě ale uchvacovala hodnota, jaká z textu prýští, stejně tak i koncept jakým je "intelektuální román o lásce".

Hlavní hrdinka je studentkou literatury, ale autor vůbec čtenáři neusnadňuje pochopení textu. Často zmiňuje různé autory, které neznám, anglickou literaturu, sémiotiku, rozbory textu, filozofii, s dalšími hrdiny pak i religionistiku... Navíc kniha přetéká popisy a přímá řeč je okrouhnutá na minimum, přestože už tak jde o macka s úctyhodným počtem stran. Zároveň jsem však narazila na mnohé zajímavé myšlenky, které mě donutily k přemýšlení. Víceméně lze knihu oštítkovat jako červenou knihovnu pro chytrolíny. Otázkou je, zda můžu takové dílko doporučit dál.

Já sama nemám jasný postoj ke Hře o manželství, proto ji nemůžu doporučovat bez toho, abych upozornila na to, jak úzké skupince čtenářů je primárně určena. Může se stát, že jí nebudete rozumět. Může se také stát, že rozumět budete, ale přesto se budete při čtení nudit. U mě hodně rozhodovalo aktuální rozpoložení - když jsem byla odpočinutá, vyspaná a plná energie, byla jsem schopná se do textu ponořit. Jindy jsem se ale trápila a bojovala s touhou knihu odložit. Nebylo to snadné čtivo, co vám budu nalhávat. Ale pokud jste ochotni věnovat čtení energii a pozornost, neutíkáte ke čtení pouze v rámci odpočinku, tak potom můžete Jeffreyho Eugenidese vyzkoušet. Já jsem ráda, že jsem si knížku přečetla. Obzvlášť kapitoly věnované Leonardově maniodepresi byly skvěle popsány, dokonce si troufám říct, že nejlíp, jak jsem dosud četla.