Hrozny hněvu přehled

předevčírem

Hrozny hněvu. Už jen název díla ve mně vyvolává úctu, podobně jako jiné klasiky, Zločin a trest, Mistr a Markétka nebo Zabiják. A jestli je pověst Hroznů zasloužená jsem se dozvěděl až překvapivě brzy.
Od první věty se tu setkáváme s velkolepým vyprávěním, které střídavě pojímá problematiku ekonomické migrace komplexně, takřka jako dokument, byť výrazně citově zabarvený a na druhé straně jako hluboký příběh jedné rodinné tragédie, ještě citovější.
Slyšel jsem něco o pomalém tempu, s čímž se asi nedá úplně souhlasit. Vždyť je to v podstatě roadtrip, proboha. Zápletka střídá zápletku, jedna škaredá lokace střídá jinou, ještě beznadějnější a najdeme tu i kapitoly, které i v dnešním měřítku působí moderně. Mluvím například o pasáži s autobazary, kdy na nás Steinbeck svým slohem přenáší nátlak prodejních praktik vychcaných šmelinářů.
Je možné vysledovat několik rovin. Samozřejmě striktní kritika kapitalistické společnosti a obhajoba bezpráví dělnické vrstvy. Ta možná místy působí schematicky dobráckým vyobrazením, ale myslím, že několik scén, které nám ukazují, čeho se může dopustit zlomený člověk, to celé vyváží.
Notorický cynik by se možná vážnému tónu vyprávění vysmál. Na mé srdíčko však knihy se silným sociálním apelem zabírají. Pokud to máte stejně, u téhle budete nemilosrdně ždímáni téměř v každé kapitole.
S tím se pojí samotný název knihy, kvasící hněv, který je ale ohromně těžké v nuzných podmínkách koncentrovat do organizovaného protestu. Náznaky tu jsou, nicméně novodobé otroctví je téma i téměř 90 let od prvního vydání.
Drásavý podtón dílu v neposlední řadě dodává postava matky rodu a její strach z nevyhnutelného rozpadu rodiny.
Znám spousty dobrých až výborných knih, ale v určitý moment v nich dojde na pasáže co nudí, zklamou, otráví. V Hroznech takové části nejsou, všechno jede tak jak má. Respektive, pro protagonisty spíše tak jak nemá. Pro mě jako čtenáře je to však pastva až do finále, ve kterém se objeví motiv, jaký mě dostal už v jedné povídce od Maupassanta.

PS: Četl jsem vydání z 60. let s fantastickými ilustracemi Antonína Pelce. Koupil jsem ho za nějakých 50 korun a nepřestává mě fascinovat, kolik podobně zpracovaných děl se povaluje po antikvariátech za tak směšné ceny. Jděte to nich, stojí za váš čas.

Toť!

Oblíbená kniha mého táty a mě se taky moc líbila.Četla jsem ji před více než 20-ti lety,ale dodnes si vybavuji ten pocit z příběhu.