Hrůza zvaná Kurupira přehled

Hrůza zvaná Kurupira
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12995/hruza-zvana-kurupira-12995.jpg 4 23 23

Roku 2001 se Jaroslav Mareš vrátil k tématu tajuplné jihoamerické enklávy v brožuře Hrůza zvaná Kurupira. Magazin záhad č.3 speciál Záhadná stolová hora - Příšery z pravěku - Diamantový poklad - Kletba indiánů - Setkání v hotelovém baru - Ztracený svět - Naděje - Zrada - Mezi garimpeiros - Diamantové vodopády - Retewa - Wašoriwe, stoa a suwa - Pohřeb v banánové kaši - Život s Waticoterii - Bibiano - Válka - Přízrak z pravěku... celý text

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hrůza zvaná Kurupira. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (5)

gonga
06.11.2024 2 z 5

Smutné je, že většině zdejších nadšenců jásajících nad kvalitami podobných knih od pana Mareše, nedochází, že 99% všeho si pan Mareš vymyslel resp. vycucal z prstu. Vážil jsem si jeho knih, když psal o entomologii a zvířatech, ale od doby, co píše tuhle zahadologickou literaturu pro naivní blázny, si jej řadím do žánru čisté fikce.

stanlus
10.09.2022 5 z 5

Mareš zde popisuje příhody, které zažil v okolí amazonské stolové hory zvané Kurupira, která údajně sloužila jako předloha A. C. Doylovi pro jeho román Ztracený svět. Následně čerpá především z deníku muže, jenž v lokalitě prožil velký kus života. Popis tamějšího dění, života pralesních domorodců a jejich boje s nemilosrdnými nelegálními těžaři a zlatokopy je nesmírně čtivý. Nad vším se vznáší zlověstné tajemství záhadné hory, na níž a kolem níž se odehrávají vskutku těžko pochopitelné věci. Tajemství, o kterém byli částečně zpraveni jen místní šamani, pro které zároveň duch hory představuje koncentraci vší mocné (a zlé!) síly rozhodující o všem.
Těžko se mi posuzuje hodnověrnost celého vyprávění, ale Mareš nebyl žádný fabulátor a manipulátor. Přestože jako cestovatel a badatel byl celoživotním sběratelem záhad a tajemství, právě Kurupira pro něj představovala nejvíce fascinující téma a nikdy nerozluštěnou hádanku. Téma autor později zpracoval ještě podrobněji do knihy, jenž v r. 2005 vyšla pod názvem Kurupira: zlověstné tajemství.


Ikkju
02.08.2016 5 z 5

Zajímavá myšlenka, že roraimy fungují jako ostrovy pravěkého života. Trochu šejdrem mi ale přišlo už když Doyle popisoval, jak se na těchhle malých ostrůvcích prohání spousty obrovských živočichů, a též nechápu, proč Doyle, Mareš i další naznačují, že pterodaktil je absolutní zlo... Chápal bych to spíš jako součástí ochrany (tabu?), nebo snad podobně, jako někdo vnímá krokodýla - jako agresivního tvora?

Jo, a včera večer jsem si jasně uvědomil: potřebuju víc Mareše! x) Jdu shánět další jeho knihy..

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Kniha Hrůza zvaná Kurupira v seznamech

v Přečtených26x
v Doporučených1x
v Knihotéce13x
v Chystám se číst6x
v Chci si koupit9x