Hudba močálu přehled
Lewis Nordan
Dva světy, jeden uchvatitelský a druhý porobený, se střetávají v zapřísahlém nepřátelství starém a krutém jako lidstvo samo. Do klimatu zloby a těžkých, nevyřčených hříchů se rodí nové děti, vyrůstají a dospívají, aniž by rozuměly, aniž by měli možnost porozumět, skrytému významu všudepřítomné hutné malátnosti, neviditelná zkáza zaléhá na prsou jako ledový had. Vztek se střídá s úplným vyčerpáním; s vrásčitou urputností se děje nesmyslné příkoří, sebetrýzeň a následná sebelítost. Nerozhodnost lidí polapených v černých dírách vlastního osudu je katastroficky předurčující pro každou další generaci. Ta bude opět tápat střídavě od ničení neskutečného protivníka, kterého nevidí, a sebe, kterou nenávidí. Nad celým jihem se vznáší přízrak kletby, neutěšenost a bezvýchodnost prýští z každého slova a věty, jež se jen zkroušeně míjí, bez příčiny, netečně, nechtěně poleptány absurditou a prolezlé smůlou.... celý text
Literatura světová Romány Příběhy
Vydáno: 1997 , Mladá frontaOriginální název:
Music of the Swamp, 1991
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hudba močálu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Nordanův svět je pozoruhodný, protože nelpí na detailech nebo na nezměnitelné realitě, ale je vystavěn na odzbrojující tvůrčí svobodě. Hudba močálu má zvláštní atmosféru, která má nejblíže k magickému realismu a ladně ji doplňují linorytové ilustrace Silvie Urbánkové. Násilí, deprese i rodinné křivdy jsou zde nezamlčovanou součástí každodenního života a paradoxně vytváří tesknou a melancholickou náladu, díky níž je Hudba močálu tak neobyčejně „krásně tklivá“.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Hudba močálu v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 27x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 9x |
v Chystám se číst | 13x |
v dalších seznamech | 2x |
S jižanskou literaturou rád trávím čas, parné odpoledne na verandě sešlého domu, řehot koní ze stáje, sláma na příjezdové cestě, to vše mě jakýmsi způsobem přitahuje. Pak samozřejmě téma rodovosti, viny, rasismu, zločinu a trestu. Faulknera a O'Connorovou řadím mezi své vůbec nejoblíbenější spisovatele/spisovatelky. Nordanova próza rozhodně není špatnou literaturou, příběhy, převážně z dětství, Sugara Mecklina se během těch necelých 200 stran neomrzí, je to nevšední jízda do jednoho možná všedního života, který je ale nahlížen magickým pohledem dospívajícího chlapce. Mělo to i silné pasáže, především v komentování toho, co je to vlastně fikce a jaká může být její úloha v životě, přesto vše tato sbírka povídek nedosahuje kvalit povídek O'Connorové nebo Faulknera. To, co tomu možná paradoxně chybělo, je ucelenější vývoj postav a děje, protože ačkoliv příběhy jsou spojeny postavou Sugara, jeho matky, otce a kamarádů, nejedná se o gradující příběh. Na druhou stranu se ani nejedná o různé povídky, kde by se přeci jenom dalo zase hrát na strunu variační, obměňující styl a tempo vyprávění, takto se jedná o jakýsi hybrid mezi románem a sbírkou povídek. Na román to ztrácí jednotu vývoje a gradace děje, na sbírku povídek se zase až příliš málo obměňuje schéma vyprávění. Arbeitův doslov je vynikající. Je to skutečný odborník, jeho antologii Vypravěčů amerického Jihu už si budu muset opravdu někde sehnat.
"Bál jsem se, že rodiče pochopí skutečnou hrozbu, ten obrovský magnetismus, který člověka odstředivou silou táhne od všeho známého a spolehlivého." (s. 77)
"Pochopil jsem, že nešťastní lidé v sobě mají něco, co ostatní nutí, aby jim ubližovali." (s. 98)