I na kovbojky občas padne smutek přehled
Tom Robbins
Potrhlý román o pozoruhodném dívčím ranči na americkém Západě a o slavné autostopařce se zvláštním defektem - obrovskými palci na rukou.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , VotobiaOriginální název:
Even Cowgirls Get the Blues, 1976
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize I na kovbojky občas padne smutek. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)
Slušná porce zábavy o vztazích, láskách a vlastním lehce vyšinutém světě uprostřed toho zdánlivě normálního. Trocha feminismu, trocha ozvěn hippie a hledání místa v realitě. A hlavně spousta postřehů ze života. Kniha pro každého, kdo má slabost pro díla, která se dokáží dívat na život z velkého nadhledu a přitom s laskavě ironickým humorem.
Třeba:
"Když už nic víc, mozek se dá používat jako výchovná hračka. Ačkoli to může být nástroj k vzteku, jehož vyšší skóre zmizí zrovna ve chvíli, když už si myslíte, že ho zvládáte, je to nicméně trvale úchvatná, často překvapivá, občas odměňující věc a hlavně je dodáván v kompaktním stavu; nemusíte jej sestavovat jako stavebnici ráno po Štědrém večeru.
Problém s vlastněním takovéto zajímavé hračky je ten, že si s ní chtějí pohrát také ostatní. Mnohdy si radši hrají s tou vaší než se svou vlastní. Anebo se jim nelíbí, že vy si hrajete s tou svojí jiným způsobem, než si hrají oni s tou jejich. Výsledkem je, že několik her z hračkářského oddělení možností je obecně a nekonečně opakováno. Když odmítnete hrát něčí hru, tak vám většinou dotyčný řekne, že nemáte všech pět pohromadě, a je mu jedno, že právě držíte v ruce dvě devítky a tři kluky. A je mu jedno i to, že člověk nemusí hrát se svým mozkem zrovna poker, nýbrž třeba dámu, domino, šachy, vadí nevadí, vrchcáby nebo ruskou ruletu.
Jedna společenská hra je poměrně oblíbená, přestože ji většinou lidé hrají špatně, a té se říká ,,racionální myšlení.“"
Jelikož je Tom Robbins mého srdce šampión, tak i tahle knížka se mi samozřejmě líbila, přestože z mého pohledu patří mezi ty slabší. Snad že mě tolik nebere lesbická láska. Ale i přes tuto zdánlivou nelibost mi opět ve společnosti jeho osobitého stylu psaní a názorů, které jsou mi naopak blízké, bylo moc příjemně.
„Život není jednoduchej. Je nesmírně složitej. Obdivování jednoduchosti je drogou těch, který chtěj utýct před skutečností. Jako alkohol. Je to protiživotní postoj. Tyhle ‚jednoduchý‘ lidi, který jednotvárně oblečený posedávaj při svíčce v potemnělejch místnostech a usrkávaj mátovej čaj, tyhle lidi nežijou. Jsou už zpoloviny mrtvý a nemaj o tom sebemenší potuchu. Smrt je jednoduchá, ale život je bohatej.“
„Nejsou snad myšlenky všech velkejch bulíků vždycky překrucovaný?“
„Překroucený, nepochopený, zředěný a zbožňovaný. Přesně v tomhle pořádku. Od svých zbožňovatelů utrpěl Ježíš mnohem víc než při ukřižování. Máš nádhernou prdel.“
„Ty nejseš moc jak Ježíš.“
„Jak to víš?“
„Když takhle mluvíš o mý prdeli.“
„Ty si myslíš, že Ježíšovi by se tvoje prdel nelíbila?“
„Ne tomu Ježíšovi, o kterým jsem četla.“
„To je přesně ono. Překroucenej, nepochopenej a zředěnej.“
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha I na kovbojky občas padne smutek v seznamech
v Přečtených | 115x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 7x |
v Knihotéce | 75x |
v Chystám se číst | 28x |
v Chci si koupit | 7x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
zfilmováno lesby, lesbismus autostop Manhattan (New York) cesta, roadtrip
Autorovy další knížky
1996 | Parfém bláznivého tance |
2004 | Když se z teplých krajů vrátí rozpálení invalidé |
2009 | P jako pivo |
2000 | Zátiší s Datlem |
2003 | I na kovbojky občas padne smutek |
Po Rozpálených invalideh a Zátiší s datlem už jsem sice věděla co mám čekat ale tohle bylo už moc.Moc všechno, moc ulítlý, moc rozvláčný,moc promiskuitní,moc ukecaný. Váhám mezi dvěma až třemi hvězdičkami a rozhodně si od Robbinse dám delší pauzu.