Icehenge přehled
Kim Stanley Robinson
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/258971/bmid_icehenge-EeI-258971.jpg
3
42
42
Na severním pólu Pluta stojí záhada: obrovský kruh vztyčených ledových bloků, vystavěných na způsob pozemského Stonehenge – jenže desetkrát větších, osaměle zářících na samotné výspě Sluneční soustavy. Co je to? Kdo je tam postavil? Tajemství se patrně skrývá v chaotických desetiletích marsovské revoluce, ve ztracených vzpomínkách těch, kdo žijí celá staletí. Mohla tudy letět jistá kosmická loď, už desítky let zapomenutá – pokud na ní přežila posádka. A pokud tato loď vůbec kdy existovala...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , Laser-books (Laser)Originální název:
Icehenge, 1984
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Icehenge. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (17)
Nejdřív jsem byl znuděný, potom natěšený a nakonec smířený s tím, že opravdovou kvalitu tady nedostanu. Icehenge se skládá ze tří povídek propojených tématem paměti. Ta je nespolehlivá za všech okolností, ale v době kdy lidé žijí stovky let, a z prvních čtyř století života si pětisetletý člověk pamatuje sotva pár mlhavých dojmů, je najednou Sluneční soustava zalidněna nespolehlivými vypravěči. Přidejte k tomu tvrdou diktaturu která záznamy cenzuruje, nebo jimi cíleně manipuluje, a dále podzemní hnutí které je ze své podstaty tajnůstkářské, a dostane mix, kde i jednoduše vysvětlitelná událost vypadá jako nerozluštitelná záhada.
Tuto knihu si dovolím považovat za klasickou SF, u které si čtenář příjemně odpočine. Nenajdeme zde popisy jednotlivých šroubků vymyšlených technologiích, najdeme tu spíše odpočinkové proplouvání vesmírem, s barvitou slovní zásobou, s hlubokými myšlenkami o nesmrtelnosti, políbí nás nitě korporátní moci, a pak samotná záhada onoho nepoznaného monumentu.
S postavami nedokážeme empatizovat, nedokážeme říct, jestli jsou dobře promyšlené, souzníme pouze s tím, že jsou sympatické. Autor nám vcítění příliš nedovolí, neukáže nám sílu hluboce emocionálních a cílevědomých postav, stejně podobně jako to nečekáme od Williama Gibsona nebo Philipa K. Dicka, ale věřím, že jakmile knihu každý dočte, v tu chvíli vám ty postavy nedají spát, protože o nich budete neustále uvažovat, zkusíte se vcítit do jejich role, prozkoumat jejich mysl, protože pak pochopíte, že každá z nich měla svůj cíl, vzpomínky, obrovské naděje a víru. V tom tkvěla síla.
Ten knižní film byl krásnej. Autor nemusel zajít do jádra, jak se ti lidé dostali k nesmrtelnosti, nemusel popisovat, co v té zázračné injekci nesmrtelnosti bylo, ale šlo mu, jak se do toho dokážeme vcítit, jak si příběh interpretujeme sami. Každá z postav byla odlišně stará a každá vnímala hloubku svého bytí a sebehledání jinak.
Nečekala jsem mnoho, ale dočkala jsem se mnohem víc než toho. Jednalo se o plavbu, smíšenou s ideologií jedince, o nekonečnu vesmíru, budoucnost tak slastná, blízká, ale přitom děsivá.
Při čtení hádáte, jste na vážkách. Kdo tu stavbu vytvořil? Máte důkazy z první části, z pohledu Emmy, ale náhle nevíte, protože postava našla další, jiná, rozdílná vodítka. Zaujetí v něco tak velkého, těšíte se, až si nasadíte skafandr a kouknete se těm monumentálním obrům na zoubek, stojíte tam a stáváte se tiše přihlížejícími badateli. Co kdyby, co když...
Nebudu lhát, taky jsem zprvu dychtila po wau efektu. Ten nepřišel. Ale příběh mi už tři dny nedá spát, protože v sobě uschoval tolik, tolik myšlenek, tolik prostoru pro manipulaci s představivostí, že mám chuť si ji přečíst znovu.
Nečekejme od této knihy tolik, na co jsme zvyklí v moderní beletrii. Icehenge nám dá víc, když jí to dovolíme. Nechme se unášet, buďme těmi lidmi, co myslí, že zdolali vesmír.
Byla jsem fascinována nenásilnou a hřejivou slovní zásobou, u níž by se dalo usnout.
Byla jsem také fascinována, neustále během čtení, v kolikátém roku byla kniha narozena.
A taky mi otevřela bránu k space-opeře. Fascinující dílo, líbilo se mi. Věřím, že za dvacet let si ji přečtu znovu, se slastnou nostalgií a s vědomím budoucí současnosti a myšlenkami: Autor prozkoumal verzi svého vesmíru s touhou dosáhnout ke hvězdám, k lidské chamtivosti poznat dílo větší než je člověk sám, s pocitem, že existuje tolik věcí, na které neznáme odpověď a na které odpověď znát nemusíme, protože důležitější je to, čemu odhodlaně věříme my sami.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Icehenge v seznamech
| v Přečtených | 51x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 69x |
| v Chystám se číst | 24x |
| v Chci si koupit | 8x |
Autorovy další knížky
| 1999 |  Rudý Mars |
| 2016 | Roky rýže a soli |
| 2015 | Icehenge |
| 2006 | Zelený Mars |
| 2022 |  Šaman |
Z Icehenge mám takový dvojjaký pocit. První kniha, co jsem od Robinsona četl, byla Aurora (2015). Mám sci-fi rád a trpím neustálým nedostatkem dobrých knih v tomto žánru. Aurora se z přehledem u mě řadí mezi top 3. Inteligentní, pomalý a hluboce filozofický příběh o tom, jak by asi tak mohla dopadnout první pouť lidstva k jiným světům. Robinson tam skvěle namíchal koktejl vědy, fantazie, vyprávění i lidskosti. Nechal hodně věcí nevyřčených a na čtenáři, aby si je domyslel po svém. Knížka, o které přemýšlím i po třech letech od přečtení.
Pak jsem četl sborník nejlepších Robinsonových povídek. Pravdu? Ani jedna nebyla zajímavá, ani jedna neposkytla rozptýlení nebo námět k přemýšlení. Nuda.
Icehenge je někde mezi tím. Pohled na jednu a tutéž věc očima tří vypravěčů, oddělených od sebe pár stovkami let. Vcelku banální zápletka, navíc ne až tak zajímavě podaná. Je to celé neslané nemastné a v podstatě to ani nikam nesměřuje. Navíc příliš nemám rád ve sci-fi politikaření, a toho je tu dostatek. Takže v důsledku bych tomu dal tak jednu hvězdičku.
Pak tu ale je ta druhá a nevyřčená část. A v tomto je Kim Stanley Robinson fakt dobrý. Když začnete přemýšlet, co tím vlastně chtěl říct, zjistíte, že příběh slouží jen jako nosič pro zamyšlení, jak je dění okolo tvarovatelné různými zájmovými skupinami, jak i ti, kdo byli něčeho očitými svědky, jsou zvikláni a nakonec přistoupí na intepretaci mocnějších. Se stejnými vzorci pracuje i zpochybňování nacistického hokolaustu, události 9/11, nebo současná ruská propaganda. A je to vůbec jejich propaganda? Není to náhodou obráceně? To jsou přesně ty subtilní momenty, které z Icehenge dělají knížku k přemýšlení poté, co ji dočtete. A je jedno, že je základní příběh vcelku nezajímavý...