Indočínou na kole přehled
Antonín Červený
Jediným impulsem k této výpravě byla skutečnost, že jsem měl ve škole dva spolužáky z Vietnamu a oba dva to byli výborní a velmi chytří kluci. Tak jsem se rozhodl, že si jejich krajinu procestuji a poznám o trochu více než jen doposud z amerických válečných filmů. A také jsem si říkal, že když už budu tak daleko, nakouknu se i do dvou sousedních států – Kambodže a Laosu. Tato cyklovýprava se uskutečnila v prosinci 2003 a bez nadsázky mohu říci, že to byla na zážitky a příhody bezkonkurenčně nejbohatší expedice, kterou jsem kdy prožil. Každý den mě čekalo nové a nové překvapení, byť to bylo někdy v danou chvíli i překvapení nemilé. Celou cestu jsem koukal s otevřenou pusou na exotiku kolem sebe, stejně tak jako místní koukali na mě. Občas jsem si připadal jako ve snu, neboť něco tak fantastického jsem nečekal ani v nejbujnějších představách. Dodnes všem říkám, že jestli chce někdo prožít „opravdovou“ exotiku, ať jede do Jižního Vietnamu nebo Kambodže. Stejně tak do dnešního dne tvrdím, že nejchutnější kuchyně, kterou jsem kdy ochutnal, byla právě ta jihovietnamská…... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Indočínou na kole. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Cestopisy Antonína Červeného jsou všechny velice poutavé. Člověk má pocit, že cestuje s ním a to opravdu nedokáže každý. S každou knihou jsem prožila jedno velké dobrodružství. :)
Tak trochu vesnický a nevyspělý styl, rádoby legrační, psaní, stejně jako některé popisované chování a způsoby cesty mě od pana Červeného moc nechytly. Jsou myslím lepší knihy. I přes tu míru exotiky a krásný počin musím být k této knize, ačkoliv to u tohoto krásného druhu cestovatelské literatury bývá skoro nemožné, kritický.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Indočínou na kole v seznamech
v Přečtených | 19x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Knihotéce | 8x |
v Chystám se číst | 1x |
Část díla
Z úvodu
2004
Příjemný cestopis o putování po pro nás velmi exotických zemích jihovýchodní Asie. Líbilo se mi jak se zkušený cestovatel cyklista pan Červený na začátku cesty totálně nevyznal v místních poměrech a po několika týdnech suverénně školil mazané trhovkyně, které se ho snažily natáhnout. Jako minus cestopisu vidím až na vyjímky absenci hlubších informací o místech kterými autor přijíždí. Text popisuje cesty, ubytování, jídlo, ale téměř nic z historie či místních zajímavostí. Soustředí se jen na první dojem.
Docela by mne zajímalo jak tam vypadá cestování na kole teď, po téměř dvaceti letech. Muselo se toho hodně změnit.