Invaze zlodějů těl přehled

05.11.2024

(SPOILER) Člověk by vůbec neřekl, že je to téměř sedmdesát let stará kniha. Opět se mi potvrzuje, že mi sedí styl autorů minulých generací, kteří nikam nespěchají, rozvíjejí zajímavou myšlenku bez zbytečných hektolitrů prolité krve a nesnaží se nacpat na každou druhou stránku nějakou šokující událost, násilí, sex a kdoví, co ještě. Příběh plyne přirozeně, postupně čtenáři poodhaluje děsivé skutečnosti a napíná ho až do chvíle rozhodujícího vyvrcholení. Nápad s invazivním mimozemským druhem, který se rozmnožuje formou obřích semenných lusků je skvělý. Taktéž způsob přejímání identity jednotlivých lidí je pozoruhodný. Zkrátka - fakt mě to bavilo. Možná jsem konzerva, ale knihy z edice Smrtihlav mě opravdu berou.

03.11.2024

Zaskočilo ma, že na tom prakticky vôbec nie je cítiť zub času. Ak by mi niekto povedal, že to vzniklo v roku 2018 a nie v 50. rokoch 20. storočia, asi by som mu bez problémov uveril. Vydanie je to sympatické, fajn paperback s peknou obálkou, svižne to odsýpa, postavy skvelé. Prvú polovicu. Počas nej som bol fakt nadšený a rozhodnutý dať jasné a nekompromisné 4*. No a potom sa niečo stalo. Postavy sa divne začali motať od ničoho k ničomu, príbeh stratil drajv, napätie zmizlo, záhadnosť i atmosféra sa takisto vyparili (nevedno kam) a celkovo by sa dalo povedať, že tomu proste spadla reťaz. Dovtedy mrazivý v podstate až horor, následne sklamanie. Pripájam sa na stranu užívateľa Corsa, že logika hapruje, viď. šialený telefonát s kamarátom u armády, hoc akože hej, ak by som bol profesionálny vojak a zavolal by mi kamarát, že jeho mesto je plné dvojníkov, neviem, ako by som zareagoval, aj keď by to bol uznávaný doktor. Takže dám skromné 3*, ale s dodatkom, že vo všeobecnosti je to dôležitý román. Spolu s Campbellovým Ledovým peklom (predloha Carpenterovej Veci), prípadne Heinleinovými Vládcami loutek, patrí do zlatého fondu sci-fi trilerových hororov o dvojníkoch. Z novších spomeňme potom knihu Zloději tváří od A.M. Shinea. Okrem toho patril svojho času do vlny mimozemských románov (napr. Den Trifidů alebo Midwichské kukačky, oba od Wyndhama). Obľúbené je to i pri filmoch, na túto tému toho vzniklo kvantum (Starman, Fakulta). Mňa osobne téma fascinuje, pripadá mi neuveriteľne desivá, intenzívna a nepríjemná. Veď čo je mrazivejšie, ak nie váš príbuzný, ktorý nie je váš príbuzný? I preto nedám dopustiť na film Črepy v hlave s Lenou Headeyovou, to je fakt majstrovské dielo. Takže som si užil aj Finneyho jazdu... ale myslel som, že si užijem viac. Neskôr s podobným motívom nedôvery pracoval skvele i Ira Levin a to nielen v Stepfordských paničkách, ale taktiež samozrejme v Rosemary má dieťatko, kde majstrovsky využil paranoju a hnusne zneužil, pošpinil a do jarku popri ceste znechutene odhodil pocit istoty, ktorí cítite k príjemným susedom, z nich sa napokon vykľujú zlí roboti a zákerní sektári, ktorí vás chcú zákerne oplodniť. Invaze zloděju těl bola viackrát sfilmovaná. Najvýraznejšie v rokoch 1956 (čierno-biela verzia s Kevinom McCarthym) a 1978 (s Donaldom Sutherlandom). Pikoška: v knihe vystupuje postava menom Kaufman, pričom Philip Kaufman neskôr natočil spomínanú verziu so Sutherlandom.