Islám v politice přehled

11.10.2017

Nedávám nízké hodnocení, protože nemám rád islám, ale protože kniha obsahuje několik závažných nedostatků. Když jsem knihu kupoval, tak právě kvůli datu vydání jsem očekával, že nenarazím na dnešní kulturní relativismus a že se kniha bude islámu věnovat nezaujatě než jak hlásá dnešní akademický diskurs. A samozřejmě kvůli datu vydání jsem očekával adekvátní ideologické zaměření poplatné minulému režimu. Pochopitelně jsem si od knihy sliboval lepší pochopení politické situace na severu Afriky a Blízkém východě. Špatné hodnocení tak dávám právě proto, že zde kniha nejvíce selhala. (Nebo jsem selhal já.)
Autoři se věnují politické situaci islámských zemí od druhé světové války do roku 1982. Podrobně popisují převládající politické směry v těchto zemích a důležité politické osobnosti. V knize mi však vadilo, že od čtenáře předpokládá určitou výchozí znalost inklinace těchto zemí k socialismu nebo kapitalismu. U mnoha politických faktů očekává obeznámenost s tématem. Kniha tak vyvolává dojem, že v ní chybí úvodní informace. Problém je o to větší, že očekává orientaci z pohledu minulého režimu. To mi ztěžovalo orientaci v celé knize a musím přiznat, že zde jsem se často ztrácel. Možná proto knize křivdím.
Celá kniha je rozdělená na tři časové části. První část se věnuje období od konce války do 60. let. Popisuje neúspěchy islámských vlád ekonomicky se vzchopit od převratných změn po druhé světové válce. Jsou popsány reakce některých zemí na vznik Izraele. Druhá část se věnuje období mezi rokem 1960 a 1978 a popisuje vzrůst fundamentalismu a čím dál větší politické krize. Popisuje rozpory mezi snahou o ekonomický růst a snahou vrátit se ke kořenům islámu. Uvádí se důvody, které nakonec vedly k převratu v Íránu. Závěrečná třetí část se věnuje rokům 1978 až 1985, kdy proběhla revoluce v Íránu a celosvětově došlo k nárůstu politické aktivity islámských hnutí.

Před koupí jsem očekával určité ideologické zabarvení knihy, ale při čtení jsem zjistil, že odfiltrovat tento pohled je pro mě mnohem těžší než jsem si myslel. Kniha se logicky věnuje kritice imperialismu a v první třetině knihy je to značně znát. Co mne pobavilo tak extrémní používání pojmu buržoazie ve všech možných tvarech. Maloburžoazie sem, velkoburžoazie tam. Právě díky změnám po roce 1989 kniha občas působila směšně, ale občas jsem měl zase hrůzu z toho, kdyby k těm změnám nedošlo. I konec knihy byl takto ovlivněn, ale aspoň v menší míře. Tohle je druhá velká chyba knihy. Ovlivnění marxismem leninismem bylo značně obtěžující.
Dalším nedostatkem je ignorování mnoha jiných muslimských zemí. Jsou úplně ignorovány muslimské země bývalého SSSR. Vůbec se nemluví o Indonésii. Ohledně Indie se zmiňuje pouze její rozpad a posléze vznik Bangladéše. Ani konfliktům ve východní Africe se kniha vůbec nevěnuje. A Balkán? Vůbec nic. Kniha se skutečně věnuje výlučně zemím severní Afriky, Turecka a Blízkého východu. (Alžír, Tunisko, Libye, Egypt, Palestina, Libanon, Turecko, Sýrie, Irák, Írán, Saudská Arábie, okrajově státy Perského zálivu, Afghánistán a trochu Pákistán)
Co mě přijde šokující, ale je asi ve shodě s představou akademiků o nedotknutelnosti náboženství, je naprostá absence kritiky islámu. Ikdyž se celou knihou prolíná jak islám značně komplikuje politickou situaci prakticky ve všech zmíněných zemích a jak způsobuje pokračující zaostalost, autoři to úplně přechází. Jen překládají historická fakta. Bohužel ta samotná jsou nekompromisní. Ukazují jak má islám zpátečnické tendence, protože všechny vlády islámských zemí tlačí k totalitní teokracii. Jakmile se vlády začnou odchylovat od islámu, začnou riskovat nevoli duchovenstva. Všechny možné reformy k pokroku, které nejsou ve shodě s islámem, náboženští vůdcové kritizují. Vlády jsou kritizovány i přes ekonomický pokrok, pokud je způsoben odklonem od islámu nebo ekonomickou spoluprací se západními zeměmi.
Nevím komu knihu doporučit. I pro studenty politologie nebo arabistiky je kniha podle mě nevhodná. Nemám v této oblasti přehled, ale předpokládám, že cokoliv vydané po roce 89 bude vhodnější. To co jsem od knihy očekával se nesplnilo. Už před čtením je nutné mít zevrubné znalosti o zemích, kterým se kniha věnuje. Při čtení jsem také měl pocit, že některé informace chybí. Knize totiž chyběla plynulost a „příběh“. Myslím, že to je způsobené tím, že na knize pracovalo několik autorů a tak je z ní znát určitá nesoudržnost. Na knize spolupracovali: Z. Müller (8 kapitol), M. Mendel (4), J. Muzikář (3), Z. Veselá (3), J. Wanner (3), Z. Radžabová (2), J. Marek (2) a I. Svoboda (1). Je klidně možné, že má kritika je neoprávněná a je způsobená neznalostí, ale poplatnost minulému režimu knize odepřít nelze. 50%