Italské listy přehled

21.01.2025

Je mi to silně proti srsti hodnotit Čapka pouhými dvěma hvězdičkami, ale nemůžu jinak. Italské listy jsem začal číst jako eknihu, po chvíli jsem to ale musel vzdát, protože mě text příliš nebavil a ztrácel jsem se v něm. Pokračoval jsem tedy v poslechu audioknihy, kterou jsem také musel po nějaké době vzdát, protože jsem se na ni nedokázal soustředit. Ve výsledku moc nerozumím tomu, proč by někoho toto dílo mělo zajímat. Čapek skáče od jednoho k druhému, všeho se letmo dotkne, ale k ničemu pořádně nic neřekne. Skončil jsem někde za polovinou a stačilo mi to... Jednu hvězdičku dávám za vždy skvělý Čapkův slovník a umění psát, druhou pak v dobré víře, že jsem pouze nebyl cílovou skupinou a své čtenáře si Italské listy najdou.

02.01.2025

Karel Čapek v roce 1915 absolvoval na Filozofické fakultě UK kromě filozofie, anglistiky, germanistiky a bohemistiky také estetiku a dějiny umění. Italské listy, vydané o osm let později, jsou dokladem jeho neutuchajícího zájmu o architekturu a malířství, kvůli kterému se vydal do Itálie.

Nepříliš obsáhlá knížečka jeho fejetonů z putování po tehdejší Itálii vlastně vůbec není cestopis. Čapek se jen velmi výjimečně zajímá o prostředí, v němž se pohybuje. Stručně a doslova "čapkovsky", s mnoha synonymy a přirovnáními, výjimečným jazykem, se věnuje významným památkám, architektuře (přičemž se neustále nezapomíná doslova navážet do baroka), zmiňuje se o obrazech proslulých italských mistrů a jak se zdá, mnoho času na to nemá...je to takové letem-světem Itálií od Benátek a Milána, přes Florencii na Sicílii a zpět. Ostatně to sám v úvodu knihy přiznává:

"...Na tomto světě má se však vidět všechno, vše stojí za vidění, každá ulice a každý člověk, každá věc chudá i slavná. Není ničeho, co by nezasloužilo zájmu a pohledu. Rád jsem brousil končinami, ve kterých bedekr neklade pražádnou pozoruhodnost, a nelitoval jsem žádného kroku a vlezl jsem, kam se dalo, třeba hodným lidem na chodbu, někdy jsem se díval na památky nejslavnější a někdy jen na děti, na staré babičky, na lidskou bídu a radost, na zvířata nebo lidem do oken. Ale když jsem pak chtěl napsat, co jsem viděl, tu jsem se ostýchal povídat o věcech tak nepatrných, nebo jsem to dělal z ješitnosti anebo z osobní mánie, - zkrátka koneckonců psal jsem zrovna jen a ponejvíce o všelijakých slavných památkách. A proto nyní kladu úvodem VÝSTRAHU všem, kdo budou čísti tuto knížku, aby ji nepovažovali za průvodce ani za cestopis..."