Ivan Blatný v mých vzpomínkách přehled

Ivan Blatný v mých vzpomínkách
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/192027/bmid_ivan-blatny-v-mych-vzpominkach-ORE-192027.jpg 4 4 4

Brněnský lékař Jan Šmarda v knize Ivan Blatný v mých vzpomínkách poprvé popisuje dosud málo známé okolnosti ze života svého bratrance, významného českého básníka Ivana Blatného (21. prosince 1919–5. srpna 1990): od dětství v kulturní, dobře situované brněnské rodině, přes Blatného první básnické pokusy se dostává ke zlomovému okamžiku, kdy Blatný, výrazný člen Skupiny 42 a autor několika klíčových knih poezie, využije po únoru 1948 své cesty s delegací českých spisovatelů do Anglie a 30. března se v Londýně rozhodne pro život v exilu. Poté, co v Čechách proběhne jeho ostudné skandalizování, na kterém se výrazně podílejí i přátelé a ochránci jemu nejbližší, Josef Kainar, Vítězslav Nezval a mnozí další, se nad ním v jeho vlasti rozhostí mlčení. O tom, jak byl přijat cizinou a zda pokračuje ve své tvorbě, nebylo téměř dvacet let nic známo ani jeho rodině, a zrovna tak se nevědělo o jeho duševní chorobě. Janu Šmardovi se teprve v roce 1969 podařilo vyhledat Blatného v Ipswichi, kde básník po předchozích pobytech v několikerých psychiatrických léčebnách získal na delší dobu existenční zázemí a pocit bezpečí; vzhledem ke svému psychickému stavu zůstával však ponořen do samoty a odkázán na péči okolí. Návštěva blízkého člověka, připomínka domova a milovaného Brna prolomila básníkovu životní pasivitu a navyklou obrannou nehybnost: Blatný znovu našel motivaci, začal soustavně psát – a psaní se oddával s až manickou posedlostí. Současně sporadicky udržoval písemný vztah s rodinou Jana Šmardy; různými cestami, zajištěnými bratrancem a zdravotnickou pracovnicí Frances Meachamovou, která vstoupila do jeho života v roce 1977, posílal do Brna dopisy i básně a navázal též kontakty s Josefem Škvoreckým, Jiřím Kolářem a řadou dalších svých literárních příznivců žijících v cizině. Dvě sbírky básní vzniklé v exilu jsou výsledkem jednak Blatným urputně hájeného prostoru pro „pracovní proces“, tedy psaní (ipswichským ústavem bylo schváleno namísto obvyklé terapie manuální prací), jednak dílem obětavosti a organizačních schopností Frances Meachamové: v roce 1979 vycházejí v Torontu v nakladatelství Sixty-Eight Publishers v ediční přípravě Antonína Brouska Stará bydliště a o pět let později Pomocná škola Bixley. Jan Šmarda, detailně zachycující, jak obě sbírky vznikaly, se opírá o obšírné dopisy Frances Meachamové, Josefa Škvoreckého a dalších, především ale o svá vlastní setkání s Blatným: v časovém oblouku let 1919–1990 tak vkládá do historie cenné osobní svědectví o tom, že život za zdí nezničil sílu básníkova slova. Součástí knihy je navíc audioCD se záznamem hlasu Ivana Blatného z roku 1978.... celý text

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ivan Blatný v mých vzpomínkách. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (3)

Runinka
19.04.2024 4 z 5

Moc hezky zpracované vzpomínky. Vypadá to,že emigrace se stala Ivanovou záhubou.

KanWay
18.06.2021 5 z 5

Velmi čtivá kniha bratranec I. Blatného, která mě přenesla blíže k Ivanovu niternímu životu a jeho sbírky jsem tak mohl číst opřené o autorův životní úděl. Doporučuji si ji přečíst ještě před tím, než se zamyslíte nad Ivanovou poezií. Za mě málo doceněný (byť hodně subjektivní) vhled do básníkova života.


terkakrausova
13.11.2017 3 z 5

Velmi hluboká, krásná a čtivá kniha. :)

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Kniha Ivan Blatný v mých vzpomínkách v seznamech

v Přečtených4x
v Chystám se číst2x