Já, Jára Cimrman přehled
Jiří Šebánek
Dosud nejvýpravnější sborník o životě, díle a životním prostředí českého génia světového významu. Ve zvláštní skvostné úpravě a umělecké (celoplátěné) vazbě. Bohatě ilustrováno. Pro školu, pisárnu i dům!
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Já, Jára Cimrman. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Moc děkuji za knihu, dnešní noc jsem strávila v té nejlepší společnosti , s panem Cimrmanem v čele...bonus knihy jsou rozhodně úžasné fotografie, knihou jsem nadšena a moc za to, že bude součástí mé knihovny , děkuji
Ke knize jsem přistupoval trochu s nedůvěrou, protože Cimrman, to je přece u nás parta kolem Svěráka a Smoljaka (ale věděl jsem, že kdysi byli všichni jedna parta, jen se názorově rozešli). I Šebánek a spol. ovšem typický cimrmanovský humor umí, jen ten svěrákovsko-smoljakovský je možná o něco jemnější, autoři této knihy častěji sklouzávají až do trochu laciné absurdity. Oceňuji, že formát knize dovolil nemalou přidanou hodnotu v podobě fotografií (kde oni na všechny ty samy o sobě zajímavé fotografie přišli?). Takže nakonec jsem byl příjemně překvapen a vřele doporučuji se i s prací této cimrmanologické větve seznámit; tahle kniha je k tomu velmi vhodným prostředkem.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Já, Jára Cimrman v seznamech
v Přečtených | 52x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 47x |
v Chystám se číst | 12x |
v Chci si koupit | 3x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2008 | Bob a Bobek, králíci z klobouku |
1970 | Jára /da/ Cimrman: Sborník o životě a díle českého polyhistora |
1991 | Já, Jára Cimrman |
1998 | Byli jsme a buben: Odvrácená tvář Járy Cimrmana |
2021 | Bob a Bobek |
Asi nikdo nemůže Jiřího Šebánka nařknout z nedostatku nápadů. Naopak je to jejich přemíra, co zapomenutému géniovi v jeho podání trochu škodí. Šebánkovi jako by bylo líto nepoužít jakýkoliv vtip, ačkoliv je třeba zrovna slabší nebo vyloženě zavání trapností, a podle toho to pak vypadá. Jeho Cimrman je v porovnání s tím Svěrákovým a Smoljakovým mnohem dadaističtější a méně "uvěřitelně fiktivní", humor je nezřídka černý, různé slovní hříčky prakticky všudypřítomné... Člověk pochopí, proč se tehdy představy zakladatelů DJC neshodovaly, protože Šebánkův badatelský směr je zkrátka v lecčems jiný. Ne nutně horší, ale jiný. A Šebánek by býval potřeboval dalšího člověka - autora, který by jeho ohňostroj nápadů trochu zkrotil, respektive od kterého by si ho zkrotit nechal.