Já jsem hodný lev přehled
Korněj Ivanovič Čukovskij (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288554/mid_ja-jsem-hodny-lev-Tcq-288554.png
5
1
1
Kniha se skládá ze tří částí: první obsahuje několik kapitol vzpomínek Čukovského spolupracovníků, druhá část se skládá z vybraných kapitol jakési kroniky ruského umění nazvané Čukokkala, třetí obsahuje pět Čukovského esejů (o Andrejevovi, Merežkovském, raném Buninovi, Blokovi a Achmatovovové. Knihu doplňuje fundovaný doslov Jaroslava Žáka.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Já jsem hodný lev. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Já jsem hodný lev v seznamech
| v Přečtených | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 1x |
| v Chystám se číst | 1x |
Autorovy další knížky
| 2014 |  Doktor Bolíto |
| 1961 | Od dvou do pěti |
| 1953 | Život a podivuhodná dobrodružství mořeplavce Robinsona Krusoe (převyprávění) |
| 1986 |  Hádanky a povídačky děda Kořena |
| 1961 |  Mydlipán |
První část knihy je oslavná. Druhá je opravdu pozoruhodná - objevují se zde autoři, které později bolševici zavraždili nebo zakázali. Nacházejí se zde vzácné básně Sologubovy, Charmsovy a Pasternakovy. Skvělé je pojednání o Mandelštamovi. Třetí část je významná pro ty, kdo se zabývají dílem jednotlivých autorů, ale i tím, že předvádí prakticky, jak dokázal Čukovskij číst, čeho si všímal, jak vnikal do světů jednotlivých autorů. Krásně to dokládá i Žakův doslov, když cituje Čukovského posudek na překlady Dickense: "Není tam jediná stránka, kterou by ten člověk nepokazil. A přece jsou jeho překlady krásné. Je to sice ignorant a podvodník, který dokáže zpotvořit snad každou větu, ale co naplat, bez něho bychom Dickense neměli: obklopil nás totiž jeho atmosférou, nakazil nás jeho temperamentem. Nechápal jeho slova, pochopil však jeho samotného. Netlumočil nám doslova Dickensovy výrazy, ale vystihl jeho intonaci, gesta, bohatou slovní mimiku. Uslyšeli jsme, j a k Dickens hovoří, a to je v umění to nejdůležitější."