Já, Rembrandt přehled

11.03.2025

Zajímavá beletristická kniha o jednom z největších holandských mistrů nejen Zlatého věku. Byl to na svou dobu příliš svobodomyslný člověk. V Nizozemsku nevadila jiná víra, ale její domnělý nedostatek nebo absence. Rembrandt byl věřící člověk, ale svou víru odmítl svázat s dogmaty některé z církví. Asketický život protestantů mu byl cizí. Z našeho dnešního pohledu, kdy je příslušnost k nejake církvi dobrovolna, tak tehdejší život i v relativně svobodomyslnem Nizozemsku (zejména srovname-li to s našimi zeměmi tě doby a tmarskymi čarodějnický procesy) byl s církví spjat - svatby, křtiny, pohřby se bez církevních obřadů neobešly. Pokud se bez nich chtěl někdo (třeba Rembrandt) obejít, tak byl společnosti zavržen. Nejdes-li s námi, jdeš proti nám.

Rembrandt byl cílevědomý a šel si za svým a nadělal si tímto mnoho nepřátel. I když mi tím nebyl úplně sympatický, tak jsem dokazala pochopit, proč si Hendrikje v urcite fazi nechtěl a nemohl vzít, ale naopak jsem vrtěla hlavou, když si půjčil na splátku dluhu a peníze na to nakonec nepoužil a investoval je (do VOC nebo obrazů mistrů) nebo utratil za běžné výdaje.

Měla jsem za to, že Spinoza skutečně stal modelem Rembrandtovi, ale byla to patrně jen autorova fabulace. Ovšem tato linka mne velmi bavila, obraz, o kterém je řeč je opravdu působivý a zobrazuje Ježíše nezvykle, což bylo v době vzniku obrazu samozřejmě vnímáno velmi negativně.
Kniha se mi líbila a přestože to byla biografická kniha, tak jsem si přála, aby dopadla lépe, ale to by zase neodpovídala faktograficky.

07.10.2022

No, mně se kniha líbila, protože se nejedná o nudné popisování faktů. Je z ní patrná pýcha hlavního hrdiny. Některé pasáže byly pro mě ale nudné, možná i proto jsem ji vlastně nikdy nedokončila. Nějak mě to k ní zpátky netáhlo. Nikdy jsem neměla pocit "pane bože, musím všeho nechat a jít číst Rembrandta", spíš šlo o racionální rozhodnutí dozvědět se něco o skvělém malíři. Věřím ale, že je to spíše mnou než knihou :-)