Já už si to, ty vole, nepamatuju přesně přehled
Michal Ambrož , Karel Haloun , Jan Mattuš
Michal Ambrož je vůdčím členem několika kapel, zejména skupiny Jasná páka a její odnože, Hudby Praha. Jasnou páku, důležitou v dějinách českého rocku a alternativní kultury své doby, založil počátkem osmdesátých let spolu s Davidem Kollerem a dalšími muzikanty a působí v ní (spolu s několika dalšími původními hráči, jako je právě David) dodnes, stejně jako v Hudbě Praha. Ambrožův knižní rozhovor s dlouhým titulem Já už si to, ty vole, nepamatuju přesně, ale dalo by se to někde dohledat a podtitulem Děravá rekapitulace navazuje na úspěšnou publikaci o svérázné postavě z téhož okruhu, Janu Ivanu Wünschovi, vydanou před třemi roky. V obdobné grafické úpravě pokračuje v dokumentaci doby a života lidí, kteří se vyjadřovali především prostředky rockové hudby a ovlivnili celou generační skupinu fanoušků i následovníků. Tentokrát jde ovšem o mnohem subjektivnější pohled - životopisnou retrospektivu, která osciluje mezi prožitky společenskými a osobními. Ambrož v ní mluví o dětství v kraji svého prastrýce, malíře Jana Zrzavého, hudebních začátcích, studiu na konzervatoři, angažmá v Divadle Semafor, Chartě 77, společenství kolem pražského Junior klubu Na Chmelnici, které bylo v osmdesátých létech pozoruhodným ostrovem nepolitického disentu u nás, i o svých dnešních aktivitách kulturního organizátora, podnikatele i zastánce legalizace marihuany a ilegalizace komunistů.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Já už si to, ty vole, nepamatuju přesně. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Já už si to, ty vole, nepamatuju přesně v seznamech
v Přečtených | 9x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 10x |
v Chystám se číst | 4x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 1x |
Na knihu jsem byl dost natěšenej, ale přišlo mírné zklamání. Jen mírné. Ale...
Kdyby spoluautoři nelpěli na chronologickém vyprávění a nechali M. Ambrože prostě jen vzpomínat, byl by výsledný dojem asi lepší.
I přes tuto drobnou výtku se kniha dobře čte a jsem rád, že jsem ji koupil.