Jádro věci přehled
Graham Greene
Dějištěm románu je britská kolonie v západní Africe za druhé světové války. Hrdina, stárnoucí koloniální úředník major Henry Scobie, přesvědčený katolík, prožívá v té době hlubokou vnitřní krizi a zároveň i konflikty a rozpory se svými nadřízenými. V ušlechtilé snaze pomáhat potřebným lidem naráží na hradbu zkorumpovaného a dávno se přeživšího koloniálního prostředí a navíc ztrácí postupně i oporu, kterou mu poskytovala jeho víra.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1957 , Lidová demokracieOriginální název:
The Heart of the Matter, 1956
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jádro věci. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (14)
Jsi nejednoznačný hrdina...
Už slovo hrdina Tě deptá.Dokonalý.Může být hrdina dokonalý.Jsi snad bůh ?
Je stvořitel dokonalý ?
Stvořil jsi utopii.
Nejsi ani kladný.Záporně přitažlivý.Odtažitý.Nic není černobílé.
Reálný jak to jen jde.
Jsi Afrika.Budíš se a chodíš spát v Sierra Leone.Žiješ si ve Freetownu.
Každému vyjít vstříc a zavděčit se.Toužíš po klidu.
Neříkáš nahlas-miluji Tě.
Moc přemýšlíš.Jsi cizinec.Zbloudil.Neztratit tvář.Každý den.
Jsi katolík.Zpověd se ti protiví.Co by byla víra bez hříchů ?
Nespolehlivý vypravěč.Vylhat se.Ztratit se.Sám v sobě.
To se nedá vydržet.Jsi tak nerozhodný.
Chceš-li odvahu.Cožpak jde milovat bez lásky.Co by byla láska bez chtíče ? Stvořil chtíč k rozmnožování.Nazvali to smilstvem.
Ušetři se.Obětuj se.Zatrat se.Oh jak jsi spravedlivý.
Trýznivý.Jak jen může Tvé podvědomí všechen ten rozpor vydržet ?
Prosím...ušetři nás.
Ne ty nemyslíš jen na sebe.
Sráči seš sráč neb si za nás trpěl.
Myslel jsi to dobře.Myslel jsi to s námi dobře.
Ty milosrdný i obětavý.
Je to peklo.
Malicherný.Proč právě ted ? A zač ?
Jedinné východisko.
..............
Co by byl Green bez Greena ?
Nebylo by od věci přečíst si jádro věci.
Knihu jsem četl ve složité životní situaci, a teď se dlouhou dobu po dočtení konečně odhodlávám napsat můj názor na toto dílo. Zaprvé, se jedná o brilantní morální drama. Málokterý autor dokáže stejně jako Graham Greene popisovat rozepře, ať již ty vnitřní, či mezi vztahové, vnější. Za druhé, mi určitým zvráceným způsobem kniha pomohla projít si jakýmsi uvědoměním, že existují horší věci, než jsem sám zažíval, a tak jsem si skrze utrpení Scobieho prošel katarzí. Kniha není sluníčková, má pochmurnou až dusivou atmosféru (co čekat od autora, který si jako teenager chodil "hrát" s pistolí do parku), ale myslím, že závěr všemu nasazuje jinou tvář. Co je důležitější? Vztah k člověku nebo Bohu? Silné téma, dobře vyprávěné, až bych řekl, že Greene kráčí ve šlépějích Dostojevského. U mě se Greene již nesmazatelně zapsal mezi mé oblíbené autory.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
1948 -
James Tait Black Memorial Prize
(Fiction Award)
Kniha Jádro věci v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 84x |
| ve Čtenářské výzvě | 11x |
| v Doporučených | 5x |
| v Knihotéce | 82x |
| v Chystám se číst | 58x |
| v Chci si koupit | 7x |
| v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
nevěra Afrika křesťanství zfilmováno anglická literatura manželství společenské romány kolonie kolonialismus
Autorovy další knížky
| 1957 |  Tichý Američan |
| 1947 | Moc a sláva |
| 1994 | Lidský faktor |
| 1964 |  Ministerstvo strachu |
| 1961 | Náš člověk v Havaně |
Knihu mi půjčil pán, kterého si vážím, se slovy: " přečtěte si to, je to výborné".
Jelikož jsem ho nechtěla zarmoutit, skutečně jsem knihu poctivě přečetla.
Ale, tedy já nevím,
čekala jsem NĚCO, myšlenky, hloubku, nadšení.., ale jen nuda a šeď.
Vůbec mě to nebavilo, nic mě tam neoslovilo.
podle komentářů jsem měla opravdu vysoká očekávání.
Kdybych na autora narazila na počátku svého čtenářského života ( ve škole byl zmíněn, ale nikdo nás nenutil ho číst), tak asi nebudu číst vůbec.
Nemám obecně ráda literaturu z kolonií, problémy bílých a domácího obyvatelstva, a nechápu, proč každý člověk v té zemi musí mít nějakého sluhu.
Už to slovo sluha, služba, mi přijde dehonestující, to si proboha nemůžou nalít čaj sami..
Policejní linka mě nebavila vůbec, a trojúhelník až čtyřúhelník, miluju tě, nemiluju tě, miluju ji a tebe taky, ne miluješ jen sebe... to mi také čtivosti nepřidalo.
Jazyk ucházející, občas slušný výraz či věta, ale že bych si z toho sedla na zadek....