Jak Francek Caprament díravicu objevil a co se pak dál přihodilo přehled

05.11.2024

Tuhle knížku jsem dostal darem před pár lety přímo od autora, když jsem jej navštívil u něj doma v Juliánově. Pamatuji si na jeho pokojík zastavěný obrovským množstvím knih a šanonů s dokumenty, které se týkaly převážně jižní části Moravského krasu. V garáži mi pak v domácím negližé vysvětloval nad obří mapou Ochozské jeskyně svoje nejrůznější teorie. Případnou polemiku nesl těžce, a tak jsem rezignoval a přikyvoval jeho představám o propojení Ochozské s Májovou jeskyní. Možná i za to mi pak věnoval tuto knížku. Krátce na to jsem se ale stěhoval a ke knížce jsem se dostal až teď, dva roky po autorově úmrtí.
Věděl jsem, že hlavní téma má být historie objevu Ochozské jeskyně, které se pan Pokorný věnoval celý svůj podzim života. A tak jsem se těšil na souhrn jeho letitého bádání v knihovnách, i rozhovorů se starousedlíky Ochozi. Mám úchylku, že než začnu číst nějakou knížku, obvykle ji otevřu náhodně na nějaké straně a přečtu si pár řádků kvůli prvnímu dojmu. Tak jsem učinil i nyní a čtu: "Mařenko moja zlatá! Deť vono na tem záleží! Stůj prosím tě na zemi! Copak já tě můžu chcet? Deť be mě váš tata vehodil z baráko!"
Aha! Aha... Tady jde o nějaký vesnický román! A skutečně, sledujeme osud ševce Francka Vašíčka, který se najal za čeledína, všem ukázal, jaký to je kujón, načež byl zatčen za pytlačení, ale protože to byl Caprament, zachránil vězeňské bachaře před zabitím, za což jim pak milostivě mohl boty ušít, díky čemuž dostal brzy milost a s Mařkou se pak konečně pomuchloval. Čili klasická vesnická limonáda, o které by šlo decentně pomlčet, kdyby… Kdyby do tohoto prostého příběhu autor nezamotal svoji teorii o historii objevu Ochozské jeskyně. A to je kámen úrazu. O jejím objevu totiž koluje několik verzí s různými možnými objeviteli a i přes usilovnou snahu se panu Pokornému nepodařilo zjistit, kdo tato tajemná osoba skutečně byla. A tak došlo na fabulace, které se snaží logicky propojit skutečnými fakty. Výsledkem je, jak autor sám uvádí, literární miš-maš, který později nazval „hříchem mého mladšího stáří“. A s tím se dá jen souhlasit. Josef Pokorný byl především vynikající dokumentarista a tento nepodařený pokus o beletrii na tom nic nemění.